Vít Soukup: Katalog

Dorka z Pláně, , její časopisy a nyní také katalogy , , Jiří Ptáček , , I, Mít svůj katalog je jedním z pošetilých snů výtvarných umělců. Když je katalog, umělec si mne ruce: je zaznamenán, zařazen, zkategorizován – jednoznačně katalogizován. Nemne si ruce ze zvyku, katalog je potvrzením jeho expanzivní tendence a identity, je stejným fetišem, jaký sobě Narcis objevil ve studánce. „Tak toto jsem já, tady jsem a takhle vypadám. Má díla se rozptýlí, katalog mi zůstane“., , II, Také obchodní společnost v podmínkách rozvinutého kapitalismu musí mít svůj katalog. S vidinou zisku a s děsem z konkurence soustředí se na to, aby odhalila všechny slabosti potenciálního zákazníka. Katalogem se vemlouvá jeho vkusu, zjevně ho neruší, ale zato napadá podprahově, dává mu pocit, že obě strany mají společný zájem: zákazníkovo blaho. Spokojený zákazník (ovšem už ne potenciální) nakonec katalog odkládá – nenabízí mu nic, co už nemá. A pakliže se mu do rukou dostane jiný katalog, takový, jenž se míjí s jeho slabostmi, celý proces je ještě rychlejší: do tříděného odpadu putuje rovnou. Společnosti o pomíjivosti své publikační práce vědí a smířeně připravují nové edice. A tak zatímco umělcův katalog mívá potenciál participace na historické a společenské „věčnosti“, u obchodního katalogu stačí, že se dotýká jenom nejbližšího nákupního odpoledne. Oba nazýváme jedním slovem, ale na mysli máme něco odlišného., , III, Vít Soukup má svůj první velký umělecký katalog a v něm plátna s obchodním katalogem. Co ho vedlo zasvětit své první „zvěčnění“ prchavému světu „výhodných nabídek a slev“? Svůj návrh odpovědi bych měl a kdybych řečnil, předcházela by mu drama stupňující pomlka. Takhle odvedu pozornost jinam a odpověď si nechám až na závěr. Tomu, kdo by nerad sledoval chatrnou literární klenbu, praskání a drolení textu, bych však doporučil přejít k oddílu VII. Ušetří ho to rozvleklosti a ušetří to čas, a čas je penězmi., , IV, Zemská šířka 48° 46’ 39“ a zemská délka 14° 25’ 7“, ves Dolní Pláně. Vklíněná mezi zalesněné vrchy Horní háj, Hůra, Kraví Hora a Poluška působí jako jedno z mnoha podobných míst jihočeského příhraničí. Přes Horní háj můžeme kráčet na severovýchod směrem k Českému Krumlovu, anebo zůstaneme v přilehlém údolí táhnoucím se k Velešínu a feminně vzdutému vrchu s poutní vsí Svatý Jan nad Malší. Na začátku sedmdesátých let koupili Soukupovi rodiče v Dolní Pláni chalupu. Vybrali si ji za své letní sídlo, vlastně podobně jako to desetitisíce Čechoslováků té doby udělali jinde. Vít Soukup zde trávil léta a pomalu se stával malířem, filmařem a spisovatelem. Dnes bychom stěží poznali, že není místní. Na vesnických zábavách v přilehlé Věžovaté Pláni, nedalekých Zubčicích i Markvarticích se na něj někdy stočí řeč a mluví se o hodném klukovi, podivném malířském patronovi a vyléčeném alkoholikovi. O dobré pověsti v (nejen) pražských uměleckých kruzích se tu teprve dovídají. A také se pomalu dovídají o světě, který Soukup ve své práci zohledňuje. Překvapivě se dovídají o svém vlastním světě vesnice, periferie a outsiderství., , V, Práci Víta Soukupa skutečně charakterizuje jedno trvalé spojení: rukodělná a životní zpackanost ve jméně intelektuálních komentářů k životnímu stylu a estetickým hodnotám. Dikcí je mu směs ironie a soucitu. Za příklad si lze nejdříve vzít fotokomiks Radka ráda randí, který Soukup připravoval pro časopis Umělec v letech 1998-99. Mladá umělkyně Radka prožívá osobní a profesní krizi, aby nakonec „v lůně novohradských hor“ a po boku svého prostoduchého, ale vznešeně jemného přítele Honzy, „pochopila“ prostou hodnotu lásky.1 A co je podstatné: romance se naplní skrze podvratnou satiru společenských klišé uměleckého prostředí, které sám Soukup sdílí. Druhým příkladem se mohou stát dřevěné objekty ze zahrady pláňské chalupy. Neočekávaně se objevily na velké Soukupově retrospektivě Posmrtná výstava (2003). Autor nechal ze dřeva sbité vehikly transportovat do zlínského Domu umění a „zrekonstruoval“ je. Dětinské „arte povera“ monumentalizoval v důležitý artefakt ironicky glorifikující expozice. Podobného „zveličení“ se často dopouští v malbě. Cyklem Techno (1999) reformoval reprodukce ze vzdělávacích časopisů pro náctileté na gigantické olejomalby, oscilující mezi stylem Marka Rothka a uvažováním Jeffa Koonse. Citace osobností historie umění mu nebyla cizí, přesto však neskryla, že nejde pouze o malířkou meditaci či globální popový populismus, ale o proklatě humanistický vpád do všední skutečnosti naší panelákové, středostavovské, bakelitové a „urob si sám“ kultury. Soukup rád vytváří českou variantu popartu – soustředí se na konzumní produkty, jenže na ty, jež jsou příznačné pro lokální dynamiku společenského vývoje. Na ty reprodukce, jež nesnesitelně brzy vybledly a změnily se v barvotisky, ale o to jasněji ukazují, jak lacině provedená bývá konzumní a technologická chiméra. Na ty předměty, jež dokazují, že naše dřívější i dnešní ideály mají měřítko českého údolíčka a přesto dokážou naplnit naše myšlení a nakonec i osud. Soukup vše důsledně maluje olejovými barvami a stává se následovníkem podobně zvadlých a na předlohách závislých béčkových barokních malířů (i těch několika málo áčkových), jejichž obrazy dodnes přetékají malé kostelíky a kaple. Směli bychom pokračovat přes ztracené pastely podle Rumcajse nebo několik sérií drobných olejomaleb na nahrubo otesaných dřevených špalíčcích s motivy z regionálních a normalizačních tiskovin. A skončili bychom u série Dorka 2 (2003), ve kterých Soukup opět hledal odpovědi na estetiku modernistického obrazu (tentokrát za pomoci časopisů o háčkování, jež zdědil po své mamince), ale nakonec artefakty neubránil před jehličím pláňských smrků a tlapkami pláňské kočky. Vlastně bychom si však u všeho znovu a znovu opakovali: jsme outsideři zeměkoule a nepřiznat to, by bylo o něco horší, než to přiznat. Naši zkušenost napájí polyfonie tezí, diskurzů a ideálů i paralelní „ornament“ našich osobních preferencí, úliteb, nezodpovědností a sentimentů. Ideály podléhají zpronevěřením, „malým radůstkám“, citové labilitě i podmínkám společenských makrokosmů, v nichž žijeme. A jen se zavřenýma očima budeme moct tvrdit, jestli je to špatné nebo OK.2, , VI, Fakt, že Soukupova tvorba má rysy osobní mytologie a spirituality, nemůžeme pomíjet. Nicméně významnější faktorem jsou kódy „zjevení společné zkušenosti“, jež vybrané inspirační modely vykazují. Prostřednictvím časopisů ABC, Květy, Dorka, deníku Českokrumlovské listy, sračkovitých kovbojek atd. se neotevírají mentální brány pro sentiment k osmdesátým letům a lokální komiks3, nýbrž pro zážitky, které máme společné a pro jednou se jich už nezbavíme. Jaké výhody českému umělci poskytuje po druhé světové válce unifikovaná historie naší země i relativní mládí postsocialistické diverzifikace, nyní oceňuje celá řada umělců.4 U Víta Soukupa nám není naznačováno, že bychom se principiálně měli otřásat hrůzou nad svými omezeními, ani rozplývat nad vlastní, nezaměnitelnou autenticitou. Soukupova plátna i jeho filmy pouze konstatují paradox našeho pobytu na chůdách duch a tělo. Samozřejmě se spoustou různě odměřeného špičkování vůči jednomu i druhému. Jestliže to činí „za sebe, za svého padlého ducha a své časově vymezené tělo, za malíře a filmaře“, vytěžuje nepochybné alibi, že se ani on sám z tohoto systému nevyčleňuje. Vždyť, popravdě, tolikrát opakovaný postoj nemůže nebýt doprovodem nějaké esenciálně založené obsese., , VII, Nejnovější soubor Katalog se nad jiné vyznačuje jakousi zbrklostí. Ještě jsme nezažili, aby Soukup pracoval tak rychle a zběsile. Barvy se ještě více roztékají a ještě nezatuhlé se podrobují dalšímu přehodnocování. Zobrazené věci se až na výjimky neprokazují jako převzaté z fotografií. Ale skutečnost, že výjimky existují a mají svůj účel, jen znovu dokládá Soukupovu neochotu pracovat na solitérech. Cyklus, série, to je pro něj to pravé. To mezi obrazy naznačuje příběh a přesvědčuje, že námět není zvolen namátkou, ale s vědomím, že znožením zskává význam kvanta a skrze tento význam komunikuje. Obrazy z Katalogu zachycují sortiment, na nějž určitě narazíme v každé pobočce obchodní sítě OBI. Konzumní zboží bez extra kvality, zato mocné svým množstvím. Vít Soukup jej zaznamenává jakoby koutkem oka a v běhu. Jestliže se pestré vzory a kompozice předmětů malířům často stávají předlohou pro ztrátu kontroly nad věcností těchto předmětů, stává se to v několika případech i zde. Třeba, když se květina z tapety - látky (?) osvobodí a zazáří coby iluze přírodniny. A zase jsou to výjimky, jimiž nám Soukup prokazatelně objasní, že nejsme v hypermarketu, ale řekněme, u poštovní schránky, kde listujeme právě nalezenými letáky a katalogy. Jsme vtahováni do situace lidí, kteří jsou zasypaní kilotunami výbušné směsi slev a komerčních pobídek. Kdo jsou ti imaginární lidé? Snad nebudu daleko od pravdy, když se přikloním k názoru, že jimi (alespoň někdy) býváme všichni. Obchodní katalogy někdy vyhazujeme, někdy si je necháme do příštího nákupu. Někdy se ovšem zahledíme do jejich třeskuté klauniády, protože jí strašně dobře rozumíme. Je nám vlastní... nakupovat musíme, protože z nějakého nevysvětlitelného pocitu stále chceme. Vít Soukup obětoval svůj první umělecký katalog písni jeho katalogové sestry s jepičím životem. V pěně na jejích pějícím ústrojí se ovšem znovu tu a tam zablýskne odraz naší touhy po kráse, pohodlí a štěstí, jenž v „našem“ malíři rezonuje, hřeje u srdce a stejně tak vyvolává pocit trapnosti.
Dostupnost: Skladem
Cena s DPH: 8,05 EUR (9 USD)
Cena bez DPH: 8,05 EUR (9 USD)



česky a anglicky
Publikace obsahující především malby ze závěrečného tvůrčího období Víta Soukupa i shrnutí celého díla.
Texty: Jiří Ptáček, Radek Wohlmuth, Grafická úprava: Ivan Mečl.
72 barevných stran kvalitních reprodukcí na křídovém papíře.
22,5 x 26 x 0,5 cm.

Strana 2*Strana 4 a 5*Strana 6 a 7*Strana 10 a 11*Strana 20 a 21*Strana 22 a 23*Strana 28 a 29*Strana 32 a 33*Strana 36 a 37*Strana 40 a 41*Strana 42 a 43*Strana 46 a 47*Strana 52 a 53*Strana 54 a 55*Strana 58 a 59*Strana 64 a 65*Strana 66 a 67*Strana 68 a 69

NOVÁ KNIHA S.D.CH.

 STUDENÁ VLNA 

 

Vydáno v předvečer konce světa 20.12.2012

PAVEL REISENAUER

Originální velkoformátové tisky, číslované a signované autorem.
 

 

UMĚLEC O AMERICE

Číslo 1/2012
 

Amerika v současném umění, filosofii, literatuře, poezii i komiksu.

PŘIPRAVUJEME

Vít Soukup VŠECHNO

 

Úplná kolekce filmů a divadla

 

Omezený náklad - objednejte již nyní !