Časopis Umělec 2008/1 >> Kdo se bojí mateřství? Přehled všech čísel
Kdo se bojí mateřství?
Časopis Umělec
Ročník 2008, 1
6,50 EUR
8 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Kdo se bojí mateřství?

Časopis Umělec 2008/1

01.01.2008

Zuzana Štefková | birthing pains | en cs de es

Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1
Carol Stabile

Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky Klodové Bojíte se mateřství? se stala mým východiskem při psaní tohoto textu.
O zviditelnění tématu těhotenství v současném českém umění se v poslední době zasloužila především dvojice výstav s názvem Umění porodit, z nichž první proběhla ve vile Portheimka v roce 2006 a druhá o rok později ve Veletržním paláci. Bohužel se tyto dvě výstavy nevyhnuly jisté schematizaci a kvalitativním kompromisům. Ve své knize Těhotné obrazy zdůrazňují autorky Sandra Matthews a Laura Wexler, že zobrazení těhotenství mělo většinou „extrémně omezenou, idealizovanou a ahistorickou podobu“,2 a přesně takto by se bohužel dala komentovat velká část děl prezentovaných v rámci těchto dvou výstav. Drtivé většině z nich dominovalo samotné (těhotné) břicho, plod či porod zbavené jakéhokoli sociálního kontextu. Až na výjimky se tedy jednalo o více či méně stylizované aktéry „velkého mystéria vzniku života“3, čímž bylo těhotenství a mateřství redukováno na řadu fyziologických pochodů a nebo naopak zcela odhmotněno a přeměněno v abstraktní symbolické kompozice.
Mezi čestné výjimky, které se vyhnuly fyziologické doslovnosti i povšechné abstrakci, patřila na jedné straně zobrazení využívající parodii a osvobodivý humor a na straně druhé obrazy odidealizované psychologické reality mateřství. Tento přístup zvolila Minna Pyyhkälä, finská fotografka žijící v Praze, ve svém diptychu nazvaném Split Up (2004). Na jedné fotografii je zachycena žena objímající své kulaté břicho sebevědomým gestem matky, zatímco na druhé (nebo na první, v závislosti na tom, jak diptych čteme) sedí tatáž žena na zemi se zoufalým výrazem a tentokrát bez břicha. Fotografie přiznávají svou aranžovanost, ale zároveň působí psychologicky přesvědčivě díky způsobu, jímž sugestivně situují mateřství na emocionální „minové pole“ mezi uspokojením a frustrací, naplněním a prázdnotou, spokojeným sebeobelháváním a krutou upřímností.
Zcela jiný přístup zvolil Jiří Surůvka ve svém dnes už známém díle Otcovství (2003). Jeho laminátový modrý otec s maskou Batmana výrazně Surůvkovských proporcí a rysů dobře ilustruje specifika porodu v mužském podání. Autor se prezentuje v roli hrdého otce–supermuže schopného rodit děti bez námahy a bolesti. Divák si při tom může vybavit nejrůznější zázračné porody, v nichž byla matka vystřídána otcem, ať už šlo o Athénu, která vyskočila z Diovy hlavy, nebo Dionýsa, zrozeného z Diova stehna. Stejně jako v řeckém mýtu je zde fyziologická podstata porodu nahrazena eskamotérským trikem, odkazujícím spíše k mužské duchovní kreativitě, než k temnému bujení v ženském lůně. Muž-autor má porod zcela pod kontrolou. Přivádí na svět svůj klon, a tak o jeho otcovství nikdo nepochybuje.
Podobně jako Surůvka, i Lenka Klodová řeší mateřství s nadsázkou, ale na rozdíl od něj se věnuje tématu soustavně a zdá se, že ještě nevyčerpala svůj arsenál motivů s ním spojených. V kontextu výstavy Tento měsíc menstruuji (galerie Art Factory, 2004) se vyhnula jinak obligátní „vložkové“ ikonografii a zvolila formu symbolické kampaně nazvané Demonstrace (2004). Dílo sestávalo z procesí papírových figurek těhotných žen třímajících transparenty s protimenstruačními slogany, jako například „Řekni ne menstruaci“ nebo „Za život bez menstruace“. Demonstrantky rozehrály netradičním způsobem jednu biologickou „danost“ spojovanou s ženským pohlavím proti druhé. Klodová zde vyšla ze zobrazení považovaného za zdroj stereotypního pojetí „ženské role“, ale přitom mu dala nečekanou, (sebe)ironickou a zároveň bytostně optimistickou podobu. Její obrazy ženy lze označit za subverzní i přesto, že přitakávají tradičním ženským hodnotám. Toto přitakání totiž umožňuje nahlédnout situaci novým způsobem, na míle vzdáleným stereotypním zobrazením ženského pokolení. Mateřství je v jejím podání obohacené o rozměr hry nahlížející „velké mystérium“ s nadhledem.
Klodová se k tématu těhotenství vrátila v sérii fotografií nazvané Vítězky, prezentované v roce 2005 v rámci projektu Artwall. Vítězky pojala jako vizuální analogii mezi těhotenstvím a sportovním výkonem, tedy jakousi „poctu matkám“. Na druhou stranu si lze představit i jinou interpretaci; zneklidňující dojem, kterým na nás tato vyboulená břicha působí, souvisí se všeobecně sdíleným předpokladem, že těhotná sportovkyně vystavuje své nenarozené dítě ohrožení. V této souvislosti tedy vítězky demonstrují paradoxy těhotenství chápaného jako vrcholný výkon hodný medaile i jako handicap. Prostřednictvím svých těl, ostře kontrastujících s tradičním obrazem pasivního, estetizovaného těhotenství, poukazují na omezenost vizuálního (stejně jako sociálního) pole, v rámci kterého je těhotenství akceptováno jako normální.
Na stejném místě se o dva roky později objevil jiný projekt věnovaný mateřství, a totiž Otázky Silvie Vondřejcové. Ta prostřednictvím veřejného dotazníku zkoumala preference diváků ohledně jejich reálného či hypotetického dítěte. „Kdybyste měli možnost výběru, méně by vám vadilo, kdyby vaše dítě bylo okolím považováno za a) hloupé, b) ošklivé?“ táže se Vondřejcová v jedné ze sedmi otázek, které není – přes jejich zdánlivou jednoduchost – snadné zodpovědět. Všechny se totiž vážou k našim často nejednoznačným očekáváním a soupeřícím žebříčkům hodnot. Projekt Vondřejcové vypovídá o těhotenství v jeho psychologických souvislostech. Ukazuje jej, respektive dítě, které se z něj narodí, jako plod našich nadějí, představ a obav.
Otázky nebyly prvním autorčiným dílem založeným na zážitku těhotenství. V roce 2005 přišla Vondřejcová s nápadem cíleně přibírat na váze spolu se svou těhotnou sestrou. Během tohoto projektu ztloustla téměř o devět a půl kila, ale stejně přibrala jen polovinu toho co její sestra. V dopise adresovaném své sestře v souvislosti s projektem popisuje autorka svůj strach z toho, jak se její postava promění, ale zároveň je odhodlána: „Jít proti konvenci a proti zažitým ideálům krásy, ovládnout svojí vůlí svoje tělo.“4 Její pokus v sobě spojoval radikální přehodnocení imperativu „dokonalého“ vzhledu a zároveň vyjádření mentální i fyzické sounáležitost se sestrou. Tato vazba se překvapivě projevila o rok později. Přesně rok po té, co začala programově tloustnout se sestrou, zjistila Silvie Vondřejcová, že je sama těhotná. Tak začala druhá, neplánovaná fáze projektu Hmotnost. V rámci vlastního těhotenství autorka opět zaznamenávala svou rostoucí hmotnost a nasbíraný materiál konfrontovala s předchozím experimentem. Výsledkem bylo několik pozoruhodných paralel mezi oběma sestrami: Otěhotněly rok po sobě. Během těhotenství přibrala autorka téměř na dekagram stejně jako při procesu tloustnutí se sestrou. Její dítě se narodilo o rok (bez tří dnů) později než dítě její sestry.
Následující dvojice případů naráží na téma, které stále provází příchuť tabu, a totiž sex v těhotenství. Tohoto motivu se dotkla Lenka Klodová v rámci své disertační práce, pornografického časopisu pro ženy nazvaného Ženin 1/05. Jedním z cílů, které si na jeho stránkách kladla, bylo oživení souvislosti mezi sexem a rozením dětí. „Myslím si, že početí, které stereotypně pro pornograficky vzdělaného muže je noční můrou, může být v ženské pornografii zdrojem vzrušení. Vědomí, že mám v sobě živé pohyblivé dítě a při milování se v mém těle pohybuje i muž, a tak se v mém těle integruje celá rodina, může být pro ženu velmi erotické a vzrušující. Myslím, že stejně to dokáže prožít i muž, milující celou svou rodinu.“5
Přístup Lenky Klodové nahrazuje motiv „zmocnění se“, obvyklý v standardní pornografické produkci, principem „integrace v ženském těle“. Tato představa nejen že vyzývá k přehodnocení tradiční logiky pornografie, vycházející z binárního vztahu subjekt-ovládající objekt-ovládaný, ale ukazuje i cestu k proměně chápání subjektu jako takového. Dvojjedinost mateřského těla totiž překonává „majetnický individualismus, zrádně ,přirozenou‘ zdánlivou jednotu těla“6 a rodinná rétorika zase odkazuje k sebevědomé ženské sexualitě, pro kterou není otěhotnění vězením, ani naplněním biologického poslání ženy, ale zdrojem fyzického a psychického uspokojení.
Na rozdíl od většiny témat v časopisu Ženin, kde dominuje kombinace fotografií a textu, zobrazila Klodová sex v těhotenství pomocí analytické kresby souložící dvojice připomínající vyobrazení v medicínských či sexuologických příručkách. Tento postup zvolila částečně z praktických důvodů vzhledem k tomu, že byla v ostatních případech sama sobě modelkou, a tak mohla jen těžko narychlo otěhotnět. Na druhou stranu jí tato forma umožnila zachytit celou rodinu a zdůraznit přítomnost dítěte uvnitř těla v místě „integrace“.
Plod hraje titulní roli i ve videu Ondřeje Brodyho nazvaném Dominik (2007). Zatímco Klodová se orientuje na ženské publikum, Brodyho snímek představuje mužskou heterosexuální fantazii o sexu s těhotnou pacientkou v gynekologické ordinaci. Do této základní osnovy však Brody vkládá reálné vyšetření ultrazvukem prováděné skutečným gynekologem. Ve srovnání s typickou pornografickou produkcí tak výsledek působí docela podvratně; příliš mnoho prostoru věnuje interakci matky a gynekologa a vlastnímu vyšetření a naopak detailní záběry soulože jsou až v druhém plánu. Na rozdíl od klasického porna je zde mužská rozkoš vykreslená jako cosi podružného a většinu času působí upoceně až trapně, což podtrhuje i zjevný nezájem ze strany nastávající matky, kterou zajímá především stav jejího dítěte a svého partnera většinu času ignoruje. Na druhou stranu způsob, jakým Brody konstruuje těhotný subjekt, zůstává ve sféře vymezené patriarchálními kódy. Hlavní protagonistka sice není tou hypersexualizovanou nymfomankou z pornografického časopisu či videa, ale její roli neomylně charakterizuje závislost na mužích, vůči kterým je situována jako pacientka, sexuální objekt a matka-živitelka. V tomto smyslu je příznačná „tatínkova“ reakce na zjištění, že se jedná o dítě mužského pohlaví: „To musíš být šťastná jako blecha,“ konstatuje spontánně, čímž reprodukuje tradiční názor odvozující hodnotu matky od její schopnosti počít a porodit syna. Matka je v této souvislosti podřízena falické logice hned nadvakrát: přijímá milencův penis a zároveň se ztotožňuje s rolí privilegované „majitelky“ mužského potomka.
Ondřeje Brodyho, stejně jako Lenku Klodovou, zajímají sexuální aspekty těhotenství, ale na rozdíl od ní mu nejde o stimulaci erotického prožitku (a to ani toho mužského). Těhotenství a sexualita jsou v jeho podání spíše diskurzivními nástroji, pomocí kterých analyzuje různé režimy zobrazení na hranici pornografie a divákovu reakci na tabuizované téma. Jeho „odpudivost“ přitom vychází z předsudků, které sex v těhotenství odsouvají do říše zvrhlých praktik či ho opřádají pomyslným nebezpečím. Na tomto místě stojí za to ocitovat přispěvatele jedné internetové diskuse, podle něhož hrozí mužům při styku s těhotnou vážné nebezpečí, že by je dítě mohlo pokousat.7
Obloukem se tedy vracím k původní otázce Lenky Klodové ztělesněné její performancí Bojíte se mateřství?. Jak je vidět z uvedených příkladů, není Klodová ve své fascinaci znepokojivými aspekty mateřství sama. Je-li však podle Julie Kristevy mateřství „katastrofou identity“,8 výše zmínění umělci a umělkyně hledají různé způsoby, jak zkolabovaný koncept „identity“ nahradit řadou proměnlivých pozic, které v sobě spojí domněle protikladné koncepty „já a druhý“, „vnitřní a vnější“, „soukromý a veřejný“, „fyzický a duchovní“, a tak vytvoří nové souřadnice, v nichž se může odehrávat projekt mateřství.


1 Carol Stabile, Focení matky, citováno v Rosemary Betterton, Intimate Distance, xxx, s. 127.
2 Sandra Matthews, Laura Wexler. Pregnant Pictures. Routledge 2000. s. 1.
3 Nadia Rovderová, Eugen Kukla, Umění porodit (katalog), Praha 2007.
4 Vondřejcová, S., Dokumentace k projektu Hmotnost, 2005.
5 Klodová, L.: Zásady pro vytvoření pornografického časopisu pro ženy, disertační práce VŠUP, 2005, nestr.
6 Cit v pozn. 2, s. 14.
7 http://zdravi.idnes.cz/sexualita.asp?r=sexualita&c=A031208_150805_sexualita_jkl, vyhledáno 7.2. 2008. Tento odkaz zmiňuje Eva Hauserová ve svém článku O sexu v požehnaném stavu, Rozrazil 02/2006, s.67-68.
8 Julia Kristeva, Jazyk lásky. Praha, One Woman Press 2004, s. 200




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011
Více informací...
799,20 EUR
943 USD
29.5 x 45.5 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
446,40 EUR
527 USD
2001, 21.5 x 28 cm, Print
Více informací...
120 EUR
142 USD
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
260 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny
Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou

 

Galerie a kavárna tevřena od středy do neděle od 11:00 do 22:00
a na objednávku na shop@divus.cz, +420 606 606 425

 

 

Divus Perla
Gábina Náhlíková, gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Studio Divus
Helena Jiráková. studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna Perla
Lucie Palečková, shop@divus.cz, +420 606 606 425
 

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00.
 

DIVUS BERLÍN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Německo
berlin@divus.cz, +49 (0)151 2908 8150

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 13:00 a 19:00.

 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Vraného nad Vltavou, Nádražní 101.