Časopis Umělec 2010/1 >> Tomáš Džadoň: Vůle k tradici a obrazy nostalgie Přehled všech čísel
Tomáš Džadoň: Vůle k tradici a obrazy nostalgie
Časopis Umělec
Ročník 2010, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Tomáš Džadoň: Vůle k tradici a obrazy nostalgie

Časopis Umělec 2010/1

01.01.2010

Palo Fabuš | profile | en cs de

Je již nepřehlédnutelným paradoxem dneška, že se vztah k minulosti spojuje s pojmy „nezájem“, „povrchnost“ a „ztráta“, a přesto jsme obrazy dob minulých obklopeni jako nikdy předtím. Žijeme prý ze dne na den bez většího zájmu o minulost i o budoucnost, a přesto nelze popřít, že se v současné atmosféře bez jednoznačného směru nacházíme v bohaté společnosti pozůstatků, artefaktů, ale i živých významů, které naše generace převzala od předchozích. Stačí se kolem sebe pozorně rozhlédnout po věcech, symbolech nebo idejích; žijeme historií mnohem víc, než si přiznáváme. Dnešní vyhledávání „nového“ může slepotu vůči tomuto faktu vysvětlit, ale nikoli obhájit. Rozpory a překážky, které nám historie klade, se nabízejí spíš k přehodnocení a ani věci, které s sebou ze své doby nesou nějaké nepříjemnosti, by nám v tom neměly bránit, pokud bereme zítřek alespoň trochu vážně.
Nezastřený pohled na minulost, ale především její chápání jako něčeho, co zde přetrvává, vede Tomáše Džadoně k tomu, aby z popela vytahoval neprohořená břevna a kladl nám je důmyslně pod nohy, ať už jsme doufali v jejich kompletní zpopelnění, nebo ne. Slovenský umělec žijící v Praze vychází z grafiky, ale nejartikulovaněji se vyjadřuje v prostoru pomocí instalací. V nich dlouhodobě pracuje s vybranými prvky jako je slanina, dřevěnice, kadidelnice, ale taky panelák. Použití takto jasně čitelných prvků lokální kultury vede jenom dvěma cestami: laciného kýče nebo – právě naopak – odvážnou konfrontací s nostalgií, kterou Christopher Lasch výstižně označil jako abdikaci paměti. Finalista Ceny Oskara Čepana a Ceny Jindřicha Chalupeckého staví před diváka otázku, jak se vypořádat se svojí vlastní minulostí, nebo s minulostí, která mu byla skrze kulturu jeho předků odevzdána. Ať už divák přes Džadoňovy náměty sklouzne k nostalgii nebo ne, nezůstane nepoznačen.

Minulost pohřbena zaživa 
Nostalgii dnes nacházíme všude. Představuje jednu z hlavních motivací na pozadí turistiky, principy jejího emocionálního náboje si osvojili i tvůrci reklamy. Navíc se netýká jenom starších ročníků. Nostalgie a „retro“ není cizí ani náctiletým, kteří zažívají rapidní proměnu kultury i na úseku několika málo let. Svoji „daň“ si ale vybírá především tam, kde se formuje kulturní či národní identita. A že si „nevybírá“, dokazují kinematografie a literatura, které idealizují nejenom historii států, jež v posledních desetiletích prošly změnou politického režimu, ale i historii koloniálních velmocí. V prvním případě jde o neodpustitelné zavírání očí nad utrpěným společenským útlakem, v případě druhém dochází k zvrácenému zármutku velmoci nad kolonizovanou kulturou, kterou sama necitlivě a nezvratně zasáhla.1
Jakkoli přirozená se nám může zdát, je nostalgie veskrze moderní fenomén související s globalizací, geografickou mobilitou a stoupajícím tempem změn. Jakožto patologický projev touhy po domově byla poprvé popsána u švýcarských vojáků během tažení daleko od domova (lat. nóstos – návrat domů, álgos – bolest, strádání) a to spíš jako stížnost na fyzické než mentální potíže. Odejít příliš daleko od domova znamenalo riskovat smrt.2 Teprve v 18. a 19. století, kdy byla již rozsáhlá změna světa pod vlivem moderních procesů nepřehlédnutelná, proniká do širší kulturní imaginace. Navíc do té doby byla obraznost rozdílu mezi městem (odcizením) a venkovem (autenticitou) rozdílem pouze prostorovým; nostalgie jako vztah časový – tedy k minulosti – se objevuje až později. Bryan Turner se dokonce domnívá, že sociologie jako taková byla v desetiletích kolem přelomu 19. a 20. století bezděčně svázána s diskurzem strukturovaným nostalgií.3 Pozdější sociologická sebereflexe rozeznává hlavní příznaky nostalgie jako pocit historického úpadku, pocit absence nebo ztráty osobní celosti a morální jistoty, pocit ztráty osobní svobody a autonomie a pocit ztráty jednoduchosti, autenticity a citové bezprostřednosti.4
Nostalgii se pronikavě věnoval Christopher Lasch ve své analýze myšlenky pokroku.5 Ačkoli jde na první pohled o protikladné jevy, představuje podle něj víra v pokrok ideologické dvojče nostalgie. Optimistická představa o neustálém zlepšování světa klade činitele změny do hájemství tajemných a racionálně neovlivnitelných sociálních sil, čímž oslabuje osobní odpovědnost a vylučuje angažovanost. Stejně tak nostalgie zamezuje inteligentnímu využití minulosti. Bariérou, která dělí minulost od přítomnosti, je zkušenost deziluze. V tomto ohledu je vztah minulosti k přítomnosti určen především kontrastem mezi jednoduchostí a komplikovaností. Proto nachází nostalgie své nejčistší zobrazení ve venkovské idyle s jejími jednoduchými radostmi. Šarm této idyly pak pochopitelně nespočívá v přesném popisu venkovského života, ale ve snu dětské jednoduchosti a bezpečí. „Nostalgie evokuje minulost, jen aby ji pohřbila zaživa,“ říká Lasch. „S vírou v pokrok sdílí dychtivost, s níž prohlašuje minulost za mrtvou a popírá vliv minulosti na budoucnost.“

Králikárny
Tento teoretický exkurz by nebyl nutný, kdyby Džadoňova díla nesváděla k povrchní interpretaci, která v ní vidí autorovu touhu po ztracené minulosti, přestože nabízejí mnohem víc. Východní Evropa již zná pojem Ostalgie, který stejně jako dvojice venkov/město a tradiční/moderní, degeneruje zkušenost s totalitním režimem a zamezuje konfrontaci s historickou pamětí bez zkreslení. 
Není divu, že pro Džadoně, stejně jako pro mnohé Čechy a Slováky, je symbolem předchozího režimu právě panelák. Bezduchá a nekvalitní architektura československých panelových domů se od 50. do 90. let, kdy rostly po celé republice, odůvodněně stala terčem vtipů a opovržení. Doposud však v českých panelácích, které Václav Havel označil jako „králikárny“, žije třetina obyvatel. Rekonstrukcím panelových bytů se dokonce věnuje i specializovaný časopis. Podobnou architekturu najdeme jenom v německém Plattenbau nebo ruské Chruščovce. Určitou příbuznost najdeme i v neslavném americkém projektu Pruitt-Igoe architekta Minoru Yamasakiho (mj. autor Světového obchodního centra) z 50. let, který musel být po téměř dvaceti letech v důsledku katastrofálních sociálních podmínek zbourán.
Panelák jako nepřehlédnutelný pozůstatek minulého režimu se pochopitelně stal součástí lokální kultury. Pro dnešní střední a mladší generaci, která v nich vyrůstala nebo nadále žije, tak představuje typizované bydlení důležitou formativní zkušenost. Právě to vede Džadoně k tomu, aby panelák vytahoval z přítmí samozřejmosti a nostalgie. Dětství, které strávil v „rodném“ popradském paneláku s výhledem na Tatry, pro něj představuje silný tvůrčí impulz, který dokázal zúročit v sérii děl zpracovávajících téma v promyšleném kontrastu s tradiční lidovou architekturou.
Ať už je to instalace Sídlisko Ždiar (2008) sestavená jako model panelového sídliště s budovami v „plášti“ dřevěnic, nerealizovaný Monument lidové architektury (2006), ve kterém navrhl „korunovat“ panelák trojicí dřevěnic, nebo YTONG piece (2007) replikující průčelí dřevěnic za použití moderního stavebního materiálu, tradiční architektura zde nefunguje jako zrcadlo minulosti, ale jako klíč. Klíč, jehož funkcí  podobně jako u venkovské idyly v poezii není přesný historický záznam, ale metafora ztráty. Pojem ztráty bude asi vždy spojován především s venkovem.6 O to zajímavější se stává, když jej Džadoň klade k něčemu tak problematickému, jako je panelák. Zůstává jenom na divákovi, jestli za „ztrátu“ položí vykřičník nebo otazník.
Již názvem impozantního čtyřmetrového objektu Je to atrakce nebo to padá? (2009) naznačuje, do jaké pozice se panelák v obrazu historie dostává. Pokud nakloněný panelák vyvolává nostalgii, jde jen o divákovu odpověď na umělcovu otázku. Can‘t Undo (2008) neboli panelový dům „utopený“ v hradním příkopě nebo demaskovaná stavba Panelák? (2009) nejsou jenom drobnými variacemi na jedno téma, ale nevyhnutelné výstupy komplikované paměti, ke které bychom se už možná rádi nevraceli. Džadoň se tak snaží předejít hrozbě minulosti skryté pod romantickými nánosy, na kterou upozorňoval Lasch. Poselství se stává o to naléhavější, čím větší citový rozpor vyvolá socialistická architektura postavená vedle tradiční selanky.
Když ve své diplomové práci Super flat (2007) demystifikoval kořeny tradice jako pouhou simulaci, nešlo o výsměch odcizení toho nejpůvodnějšího v lokální kultuře, ale o manifestaci nevyhnutelné umělosti jakéhokoli vztahu k minulosti. Když přecházíme z jedné strany průčelí dřevěnice na druhou a ta se za námi otáčí tak, že se neustále ocitáme „venku“, nemůžeme si v kontextu Džadoňova díla nepoložit otázku, o co méněcennější je odpudivý panelák vůči tradiční lidové architektuře. Džadoň proto bez ironie upozorňuje, že dřív nebo později se budeme muset vyrovnat s tím, že status tradice visí i nad panelákem. Panelák je novou dřevěnicí.
Podle Lasche je odcizení přirozenou součástí lidské zkušenosti. Podobně jako je to dnes s přírodou, i tradice je považována za emblém původnosti, nezkaženosti a jednoduchosti, přestože jde beze zbytku o čirý sociální konstrukt. Každý z nás se snaží uchovat ve svém nitru ideální obraz domova prosyceného lidským teplem a jistotou. Když je pak toto pouto svázáno s kontroverzní minulostí, nostalgie je sice pochopitelný, ale nikoli obhajitelný obranný mechanismus.

Přechody k autenticitě
Že je v ohnisku Džadoňova zájmu především současnost, potvrzuje i série děl zabývajících se přechodem, tzn. proměnou budoucnosti v minulost. V dílech Brána (2008) a Portál (2009) vytváří repliky vchodu do paneláku rámovaného příznačnými červenými cihlami. V případě Brány pak toto rámování zmnožuje na způsob ústupkového portálu, čímž překlápí banalitu do sakrální sféry. Podobné zmnožení uplatňuje i v Území nikoho (2009), kde násobí běžný dveřní rám za účelem prodloužení a podtržení přechodu. „Vchod je zvýraznenie určitej prestupovej zóny. V ľudovej architektúre bol vchod veľmi symbolický: vysoký prah, ktorý človek musel prekročiť, hlavu musel znížiť, skloniť či pokoriť sa pred tým vstupom. Takže je dosť dôležitý; oddeľuje, je to prestupová zóna,“ říká umělec.7
Důležitý aspekt Džadonových děl představuje dynamická kombinace osobní a kolektivní paměti, tj. vzpomínky na to, co autor sám zažil a co mu bylo předáno výchovou. V jeho objektech a instalacích se setkává vůle k tradici s nutkáním zapomenout, degenerující touha po idealizované minulosti s fakticitou současnosti. Tíhnutí k jistotě a bezpečí, tj. potřeba vrátit se do matčina lůna je – psychoanalyticky vzato – nejmarkantnější právě v obrazu domova. Džadoňovo zaměření na panelák v jeho nejaktuálnější tvorbě tak otázku staví přímo do epicentra metafory.
Snaha vystopovat autenticitu v přítomnosti je v jeho dílech o to zajímavější, že sama jejich realizace se nachází vždy v souřadnicích euklidovského prostoru: formálně precizní, čistá, s jasnými konturami a absolutní. Jsou skutečnější než skutečnost. Neunikají simulaci, kterou komentují, čímž pravdivě odhalují svět, ve kterém není nic umělejšího než popírání umělosti jako konstanty lidské zkušenosti.




1 Rosaldo, Renato. „Imperialist Nostalgia“ Pp. 107-122 in Representations, 26. Spring 1989.
2 Ibid.
3 Cit. podle Frow, John. 1991. „Tourism and the Semiotics of Nostalgia“ Pp. 123-151 in October, 57.
4 Ibid.
5 Lasch, Christopher. True and Only Heaven: Progress and Its Critics. London - New York : W. W. Norton & Company 1991.
6 Kelly, Ursula A. 2009. „Learning to Lose: Rurality, Transcience, and Belonging (A Companion to Michael Corbett)“ In Journal of Research in Rural Education,
24 (11).
7 Terezie Nekvindová, Paneláky jsou naše tradice. Rozhovor s Tomášem Džadoněm, Stavba, 2009, č. 5,
s. 12 - 16.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
Albánie
Červená, žlutá a modrá uprostřed ničeho
Červená, žlutá a modrá uprostřed ničeho
Jiří Ptáček
I Na plakátě ve vestibulu velkého tiranského hotelu, kde jsme se nakonec neubytovali, nás jakási turistická kancelář lákala sloganem “Albánie: poslední tajemství”. Oslovilo nás to, přestože jsme vůbec nechtěli poznávat pamětihodnosti, co přestály řádění Envera Hodži, ale pouze zjistit, co to znamená Tiranské bienále 2. Před dvěma lety se uskutečnilo poprvé a jeho patron Gian Carlo Politi se…
Číst více...
sympózium
Hrobařské Laboratorium / Konceptuální sympozium ve Vyšných Ružbachoch
Hrobařské Laboratorium / Konceptuální sympozium ve Vyšných Ružbachoch
Jiří Surůvka
Výtvarné sympozium, které pořádal spolek C+Sart tentokrát ve spolupráci s obcí Vyšné Ružbachy a Muzeem V. Löfflera v Košicích, probíhá ve dvouletých intervalech již počtvrté. Předtím bylo v Prešově (92), Vysokých Tatrách (94) a Košicích (96). Cílem kurátorů Vlado Beskida (SK) a Harma Luxe (CH) bylo v širším rámci navázat komunikaci umělců ze středoevropského prostoru (byli pozváni dva Češi, jeden…
Číst více...
reportáž
Ve stínu hrdinů
Ve stínu hrdinů
Alena Boika
Když jsem před někým řekla, že mám letět do Biškeku na Druhou mezinárodní výstavu současného umění, první otázka zněla „A kde to je?“ Vysvětlila jsem, že Biškek je hlavní město Kyrgyzstánu, načež se obličej naproti mně protáhl a já jsem musela doplnit, že to je ve Střední Asii v horách u jezera Issyk-Kul. Druhá otázka pak byla „Tam se něco děje?“ Tak se ale mohli ptát pouze lidé neznalí, neboť…
Číst více...
svaly
Dobrodružství svaloviny
Dobrodružství svaloviny
Jan Suk
"Místo vykládání potřebujeme umění milovat. Susan Sontag Před dvěma lety jsem v lublaňské galerii uviděl fotografii, záznam z performance jednoho balkánského umělce (jehož jméno jsem už dávno zapomněl), na které umělec vzpírá a posiluje. Kontrast jeho svalnatého těla zasazeného do intelektuálního kontextu galerie mne nesmírně nadchl. V tu dobu jsem zrovna četl knihu Magic of the State od…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Někdy smutná ale v podstatě veselá pohádka sochařeTomáše Vejdovského o jedněch neobvyklých vánocích zvláštní rodiny. Příběh pro...
Více informací...
3,82 EUR
4 USD
Devil From The Front, sketch - inkwash, 2011, 33 x 25 cm
Více informací...
460 EUR
503 USD
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR
82 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny
Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou

 

Galerie a kavárna tevřena od středy do neděle od 11:00 do 22:00
a na objednávku na shop@divus.cz, +420 606 606 425

 

 

Divus Perla
Gábina Náhlíková, gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Studio Divus
Helena Jiráková. studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna Perla
Lucie Palečková, shop@divus.cz, +420 606 606 425
 

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00.
 

DIVUS BERLÍN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Německo
berlin@divus.cz, +49 (0)151 2908 8150

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 13:00 a 19:00.

 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Vraného nad Vltavou, Nádražní 101.