Časopis Umělec 2004/3 >> Nejslavnější hacker Přehled všech čísel
Nejslavnější hacker
Časopis Umělec
Ročník 2004, 3
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Nejslavnější hacker

Časopis Umělec 2004/3

01.03.2004

Jiří Ptáček | rouhání | en cs

‘Zas po sté
rozkrokem sedím na labuti
mizernost v očích
a ďábla v přirození
všichni mne obcházejí
na sto honů
(…)‘


Těžkej úlet
Blanka Jakubčíková je přízrak. Má sice za sebou profesní vzdělání, a tak by se dalo předpokládat, že ví, co dnešní umělecká praxe preferuje a co méně. Nepřísluší mi zjišťovat, jak to s ní je, možná to ví, ale neudivilo by mne, kdyby ne. Neudivuje mne to u devadesáti procent absolventů všech uměleckých škol, ale pokaždé zaujatě sleduji, jaké to má dopady. Část mladých lidí s uměním skončí těsně po slavnostním obdržení vysokoškolského titulu. Další se ještě několik let snaží vzbudit zájem galeristů a kurátorů, dříve než zatrpknou a prohlásí, že současným požadavkům umění nerozumějí. Většinou si pak zakládají ekologické farmy nebo odjíždějí do Afghánistánu stavět polystyrenové domy odolné zemětřesení. Několika úspěšnějším jedincům z naší devadesátiprocentní většiny se podaří skočit elegantní šipku do pekelného kotle rezidenčních programů a workshopů a o několik let si své martyrium prodloužit. Ti zbylí vyrábějí kopie starého umění, malují kulisy v barrandovských filmových studiích a pomáhají restaurátorům. Dva, tři vyvolení smějí portrétovat manželky ruských podnikatelů, přestože si představovali, že vystoupí na Olymp videoartu či něčeho podobně společensky nežádoucího. Nějak podobně vypadá (nejen) česká životní realita umělců. A tak bych byl rád, kdyby to Blanka Jakubčíková nevěděla, protože její umění je zarputilé a zkázonosné, řízené důvěrou v to, že člověk se má pro umění vyždímat jako dojná kráva a že v rozvratu a rouhání se skrývají semena Bolševníku Poznání. Vadí jí, že je lůzr, kterému sice porozumí teoretik Tomáš Pospiszyl a vybere si ji do své (už zaniklé) Laboratoře ve Veletržním paláci, ale nakonec ji nedokáže obhájit před cenzurou padlého fluxového anděla a nynějšího generálního ředitele NG Milana Knížáka. Nicméně ani to jí neodradí od dalších velkých kreseb, a tak Kristovi roztříští hlavu a do žlutého stříkance napíše slogan: Nejslavnější hacker. Potýká se s nenávistí vůči dogmatům, ale přitom z nich neustále vychází. Poplive katolicismus i feminismus a kreslí skrumáže symbolů, ať už jsou součástí esoterních tradic, nebo k nim teprve začnou patřit.
Je zajímavé sledovat, že ačkoli pluralitní společnost neodmítá názorovou mnohost a protichůdnost, přesto na odkryté karty nadále reaguje podrážděně. Ukazuje to na přetrvávající napětí mezi pluralismem a vzdalující se touhou po nalezení všezahrnujícího smyslu života a pravdy? Kristus i emancipační koncepce ženské identity jsou podrobovány kritickým diskurzům neustále. Tváří tvář bezhlavému „hackerovi“ nebo výroku velkého penisu „Běda mi, že jsem svůj osud svěřil do rukou ženy“ se však začínáme ptát: „Jak tohle Jakubčíková může tvrdit? Je sama ženou a trpí obsesivní vazbou na křesťanství.“

Kunda je chrámem nevinnosti
Vlastním 300 stran jejích veršů a čas od času z nich chci citovat. Jsou to říkanky s velmi intimním obsahem, který se měnil, jak se měnil náš vztah. Došel až k úplnému vyčerpání, kdy se naší korespondencí rozléhal už jen nesnesitelný zvuk skřípajících zubů. Ruku v ruce s tím se ovšem vyvíjela Jakubčíkové poezie. Začínala hravým kacířstvím a ironicky přednášenou zlobou. Uzavřela se hrůzostrašným, obřadným romantismem – ses- terskou vizí českého spisovatele Jiřího Karáska ze Lvovic a amerického spisovatele H. P. Lovecrofta. Ani tehdy, uprostřed záplavy vražedných sentencí, však Jakubčíková neopomenula úsměvně navrhnout, že bůh je „lehce dekadentní“ a že „jsou směšné tyto romantické vzlyky, rozumem se čtvrtit dají“. To bylo v roce 2002. Teprve s odstupem dvou let jsem korespondenci četl celou. A kupodivu, zase mě nepříjemně mrazilo.
Poezie Blanky Jakubčíkové odráží metaforický svět její výtvarné práce. Vezměme v úvahu kupříkladu úvodní úryvek a titul tohoto oddílu mého článku. Ženské pohlavní ústrojí napadené ďáblem. Vzpomeňme si, co se kolem ženského pohlaví odehrálo za poslední dva tisíce let. A kolikrát denně o něj jde i na těch nejvíce veřejnoprávních televizních programech. Jisté „dokonalosti“ dosáhli scénáristé seriálu Sex ve městě a za své pohlavní konverzace získávají prestižní televizní ceny. Jako by již nebylo co dodat. Ale vyvrací to nejen úspěch Vagina monologů, ale po svém i Blanka Jakubčíková.
Ke kundě se začala vyjadřovat už v sérii Bulimie (1997). Nenechme se mýlit, nejen z úst se mohou řítit zvratky. Také stydké pysky obézních žen se mohou rozevřít a pravit „I Hate Sigmund Freud“ nebo „I’m So Stupid“. Plakátově zjednodušená tělesnost je v nich překvapivě konkrétnější než expozice pohlaví v pornografických časopisech či lyrizující spirit fotografií Jana Saudka. O několik let později Jakubčíková napíše v jedné básni „Zapáchám vášní / od hlavy k přirození“ a v další veršuje:

Žumpy jsou plné
navoněných sraček
divokých ženštin
a chlupů z přirození
(…)

Zvratky, sračky, plivance – výměšky všeho druhu jsou trvalým negativem lidských kultur. Ukázalo se, že jsme geneticky vybaveni, abychom opovrhovali výměšky: přinejmenším vůči zvratkům cítíme napříč kulturami silný odpor, což má být relikt signálu k vyvrácení zkaženého jídla, které spořádala pravěká tlupa.
Navíc už pěkných pár tisíc let si nadáváme do sráčů, hoven a píč. Blanka Jakubčíková opakuje tuto provázanost výměšků a pohlavnosti v nových formacích. Pohlížíme-li na to s větším odstupem, vidíme, jak se nepřiklání ani k jednomu z limitních etických postojů, které její jednoznačné výroky obsahují. V jednom z veršů mluví o „kundě jako o chrámu nevinnosti“, v jiném jako o oběti psychoanalytické exploatace či o zhnusení ženským tělem vůbec. Tak jsou významové prostory jednotlivých evokací velmi ostře ohraničené, porovnáním se však odhalí jako nesourodé spektrum postojů. Jakubčíková respektuje jen základní esenci, jíž je tělo samo. K jeho charakteru se pak staví odlišně. Reflektuje svět paralelních společenským úmluv, které jsme přijali i s rozmanitými rolemi a relacemi, a záměrně u těchto dílčích pravd převrací implicitně přítomná hodnotová znaménka.

Království za koně nikdy nevyměním / jedině za velblouda
Blanka Jakubčíková se neprezentuje jako nepřítel např. volebního práva žen či ženské dominance (viz. asambláž „Žena nepotřebuje volební právo, protože má právo veta“), pouze svými výroky zviditelňuje doktrínu společenské smlouvy – teoretického ideálu, že žena má stejná práva jako muž a že žena principiálně nezaujímá vhledem k muži ani submisivní, ani dominantní pozici. Z úst muže by tvrzení o opaku měla až kriminální podtext (to neznamená, že se s nimi často nesetkáváme), vyřčené umělkyní jsou o poznání ambivalentnější a osobnější, určené k zaujetí diváka autorskou perspektivou.
Jakubčíková si pohrává s kulturními kódy. Verš, v němž odmítá richardovského koně, ale velblouda připouští, se podobá dravým hříčkám jejího pravděpodobně nej-transparentněji provedeného cyklu Opus Diabolicum.
„Ďábelské dílo“ z roku 1999 se skládá z většího počtu velkých plachet. Božsko-satanské mystérium je v nich předvedeno pod mírně secesizujícím estetickým tlakem. Jsou to ovšem také billboardy, komiks a Antikristova Bible chudých. Nad fešáckým dandym v cylindru visí text polemizují s nejproslulejším Nietzschovým výrokem: „Bůh není mrtev“. A snad ani není možné pomyslet, že podoba dandyho není odvozená od pohádkového čerta šviháka. Malý Ježíšek nám zase westernově hrozí, že s ním „přijde zákon“ a Svatá Trojice v oblacích se prozrazuje coby banda špiónů.
Religiózní rámec je zřejmý, ale stejně tak je v rámci této obrácené mytologie znovu akcentována ženská úloha. Pod nápisem „Bůh je láska“ sedí elegantní domina s odhalenými prsy a důtkami, tvář rohatého Ježíška líbá Panna Marie. A Jakubčíková bezvýhradně dodržuje kontrapunkt mezi textem a zobrazením. Text odpovídá tomu, co by o své víře mohl říci křesťan, zatímco výjev je s ním v přímém rozporu. Dualismus se zde zcela zakládá na parafrázích a ironickém zvratu.
Podobně jednoduché bývají inverze blackmetalové kultury: temnotu představuje nikoli jako opak světla, nýbrž jako historicky podmíněný opak křesťanské ideje světla. Proto jsou nadále srozumitelné ve zbytkovém povědomí o křesťanství v již mnohem diferencovanější civilizaci a vyživují nostalgickou koncepci hereze. Opus Diabolicum tuto prostou rovnici přednáší v plakátové zkratce a navrhuje znovu ambivalentní nerovnováhu mezi tím, co bývalo kacířstvím a dnes je provokací v rozdrobeném kulturním prostoru.
Dobrat se, čemu Jakubčíková stranila více, lze těžko. Nápovědu nám přesto poskytuje autorčin záměr použít malby jako předlohy pro skleněné okenní vitráže. Novým cílem je tedy realizace prostoru, v němž zesílí relace mezi křesťanskou vírou a její inverzní interpretací, a zato se nejspíše oslabí popkulturní kánon, který Jakubčíková užívá.

3 + 1 = 5 = 8
Kristologická témata zaujala Jakubčíkovou natolik, že Opus Diabolicum doplnil cyklus Třetí pohlaví a zejména stále neuzavřený cyklus Imitatio Christi. Výměny pohlavních orgánů mezi mužem a ženou v prvním z nich si ovšem nárokovala futuristická vize lidské existence, kdy se profánní mění v sakrální prostřednictvím vyvázání těla z jeho dějinných souvislostí. Hermafrodité ale také rozbíjejí dosavadní podvojnost systému navrženého v Opusu Diabolicum.

(…)
tak snad se stane UFO králem
a nikdo tady nepřežije
následky téhle Parusie
neboť věc je jistá
čeká nás druhýstřetí příchod
hermafroditního Krista
se stejně oboupohlavní perleťovou Paní
a není to zdání že vzduchem tady víří
že třetí pohlaví jsou tedy vlastně
čtyři

Posedlost Blanky Jakubčíkové čísly a numerologickými spekulacemi tím nabrala dech pro nekonečnou kombinatoriku a s tím spojenou ztrátu schopnosti komunikovat. V prvních kresbách Imitatio Christi pak neuroticky hledala rubensovský tvar náboženské figurální kompozice a stále více v nich prosazovala symbolické novotvary. Jejich význam a plošná ornamentální úloha se však mísí, změť latinky, run a jakýchsi „brouků a elektrických obvodů“ prolamuje hranici mezi hermetismem a automatickým kreslením. Jsou to nesmírně zajímavé kresby, rituály vybičované mysli.

Toť
Cyklus Toť přinesl nečekanou oblevu. Vzniká od roku 2003, poté co se Blanka Jakubčíková natrvalo usadila v Praze. Začala kreslit fixy na malé čtvrtky a brzy vznikl rozsáhlý deník. Půdorysy navštívených interiérů sousedí s datacemi a ryze znakovými abstrakcemi z čar, šipek a bodů. Protože Blanka Jakubčíková vždy citovala z předloh, zde se začaly setkávat dva různé druhy folklórního projevu: dávnější půvab lidových maleb a novější hybný půvab streetartové estetiky. Všudypřítomné šipky směrují naši pozornost k epicentrům kompozic, jimiž často bývá krasopisně vyvedený nápis „toť…“. Konkrétní identifikace barevně pestrých obrazů s osobami a místy jsou však opět snahou po zachycení vnitřní dynamiky námětů. Reflektují „problematiku prostoru, času, nečasu, relativity a reality, začátku, středu, konce, nikoho, ničeho a všeho… a to podle úsloví: nikdo, nic a všechno hrají spolu techno,“ píše Jakubčíková v doprovodném listu k výstavě v galerii Doubner. Blanka Jakubčíková opět rýmuje a ve svých kresbách folklorizuje, neboť jedině to její práce odlišuje od určitosti. Takto si vytváří odstup od čtenáře a diváka. To, co v počátcích Imitatio Christi vyznívalo jako radikální výzva k přehodnocení náboženské věrouky, opět přinutila k rozkročení mezi ujištěním a znejištěním.
A také Imitatio Christi postupně doznal změn. Vznikly další velké kresby, ať již Nejslavnější Hacker, Zakopanej Pes či Panna Maria. Prvoplánový patos se z nich vytratil a nahradila jej groteskní strašidelnost. Ubylo symbolů a do kreseb se vrátila barva. Jejich jedovaté tóny podpořily démonská vzezření podobizen a změnily je v psychotropní vidinu. Narativní rámec se zúžil.
Naneštěstí se tyto nové kresby Blance Jakubčíkové ztratily při stěhování. Imitatio Christi tak stále čeká na své završení. Toulání po hranici vizionářské jurodivosti a rouhavé bakchanálie ještě nekončí. Ale jak říká autorka:

(…)
A až se na popravní louce scvrknem
setnou nám hlavu přiostřeným prknem – plknem
za to že na špacír jsme pustili
useklou blekotavou hlavu
která byla v právu
když vykládala hajné
o činnosti – nečinnosti
formace jedné tajné
co sekyrou či sakremsekrem
korunuje alchymistu
cyberpunkerovým hackerem
který pomocí virgule
a novodobých zaklínadel
posadil básnířku z ostrova Lesbos na slona
jak píše se v románě Neuroneuroproto pana WGibsona




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Stu’s head on plate, 2011, acrylic painting on pape, 29,5 x 20,5, framed
Více informací...
340 EUR
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
Velkoformátový katalog obrazů a kreseb pastelem z období autorova pobytu ve středoamerické džungli ve společnosti šamanů a...
Více informací...
50 EUR
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS PERLA
Kyjov 36-37
407 47 Krásná Lípa

 

Galerie, knihkupectví a kavárna
otevřena od středy do neděle od 11:00 do 22:00

a na objednávku emailem shop@divus.cz
nebo telefonicky na čísle +420 606 606 425


Divus Perla
Gábina Náhlíková
gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Tiskárna, grafické a předtiskové studio Divus
studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna a knihkupectví Perla
shop@divus.cz, +420 606 606 425
 

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.