Časopis Umělec 2002/4 >> Litevská jízda Přehled všech čísel
Litevská jízda
Časopis Umělec
Ročník 2002, 4
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Litevská jízda

Časopis Umělec 2002/4

01.04.2002

Arunase Gudaitas | reportáž | en cs

Aš menininkas – Aš save myliu Vincent van Gogh v jednom z dopisů bratrovi označil kavárnu za místo, kde člověk může lehce zešílet. Kavárna Centra současného umění (CAC) v litevském Vilniusu je takovým místem. Důvěrní znalci místních poměrů ji označují za “velmi bohémskou”, a skutečně na rozdíl od tradičně sterilních a předražených muzeálních občerstvení se atmosféra v kavárně CAC zdá navýsost autentická. Do pozdní noci zde funguje “mixzóna” mezi tím, co jsme si navykli chápat jako svět umění, a venkovní realitou. Na dvou černých tabulích nad barem svítí bílými písmeny vyvedený dvojjazyčný nápis: “Aš menininkas – I am an artist, Aš save myliu – I love myself”. Sebevědomá deklarace, nebo sentimentální doznání, kterému pomohlo na svět až několik sklenic výborného litevského piva Švyturis? Varování před možným egocentrismem mnohých z hostů, nebo pouhá umělecká výzdoba kavárny?Možná překvapivě mohou znít plány vedení CAC zbavit kavárnu “existencionálních” rozměrů a přeměnit ji na poklidné místo, kde mohou vyčerpaní návštěvníci výstav doplnit vydanou energii a vést tiché intelektuální hovory. Kam budou moci kurátoři Centra vodit návštěvy z ciziny bez rizika, že bude vzácný zahraniční host obtěžován. Taková je však realita dnešní Litvy. Po pádu železné opony a znovunabytí suverenity prochází země všestrannou rekonstrukcí. Kdo znal Litvu před deseti lety, musí uznat obdivuhodné změny. Rozsáhlé historické jádro Vilniusu, památka UNESCO, bylo vyrváno ze spárů šedi a postupného rozpadu. Parter města ožil novými restauracemi a prodejnami značkové módy, jejichž koncentrace je i v západním měřítku nebývalá. Jednu z hlavních ulic překřtili místní na Botovou ulici, neboť téměř výhradní sortiment místních obchodů tvoří boty. Na chodníku nenajdete psí hovínko. Stejně vzácné je však uvidět v centru psa – až cizinec pojímá podezření, zda chování psů není v této oblasti proskribováno. S výjimkou stánků nabízejících tradiční suvenýry a jantarové šperky byl veškerý pouliční prodej vytlačen za hranice centra. Městu vládne diktát čistoty, která se stala součástí národní, nesovětské identity. Pod litevskou vlajkou Když jsme u identity, nelze nezmínit, že současní litevští umělci nápadně často pracují s národními symboly. Zvláštní oblibě se těší především vlajka složená ze tří vodorovných pruhů žluté, zelené a červené barvy. Historie této vlajky je poměrně krátká. Vznikla v roce 1918 na základě státem vyhlášené soutěže. Použité barvy nemají historické opodstatnění, jejich význam je čistě symbolický: žlutá představuje slunce, zelená zemi, červená boj. Z estetického pohledu nevyznívá akord těchto barev nijak přesvědčivě. Aurélija Maknyté kladla anketní otázku, kterou ze tří barev vlajky mají lidé nejraději a proč. Odpovědi nejen natáčela a sestřihala jako videofilm, ale zároveň statisticky vyhodnotila. Výsledkem je místo grafu nová vlajka, na které šířka jednotlivých pruhů odpovídá procentům popularity jejich barev. Nejpřímočařeji se však tematika národních symbolů objevuje v tvorbě Arunase Gudaitise. Nosnost jejich významů testuje kresbami pracujícími s odkazy na kreslený humor. Gudaitis osvědčuje skvělý postřeh a schopnost vytěžit maximum z minima. Například na zadní straně mincí, které jsou v Litvě v oběhu, se objevují dvě varianty státního znaku s jezdcem na koni. Ocas koně směřuje na jedné z variant směrem nahoru a na druhé dolu. Jejich rychlým střídáním vzniká zdání, že jezdec tryskem uhání vpřed. K národním symbolům lze přiřadit basketbal, který je litevským sportem číslo jedna. Pocit euforie z vítězství, který je vyhrazen pouze sportovcům, si přisvojil Mindaugas Ratavičius. Na video natočil sám sebe, jak zdvihá pohár náležející národnímu ženskému týmu, který vyhrál mistrovství světa. Z druhé strany se na věc podívala A. Maknyté, která sbírá fotky košů, ať již profesionálních, tak především podomácku vyrobených, umístěných na nerovných venkovských hřištích. Poněkud jinam, ale přece jen sem patří také videa Evaldase Jansase. Dokument Tělo a duše hledá odpověď nejen na jejich vzájemný vztah a možný postoj ke světu. Romantická syrovost dovedená na pokraj snesitelnosti se naplno projeví ve videu s názvem Proč psi můžou všude a já ne, který líčí život umělce v Paříži v bytě bez toalety. Někdy je prostě těžší obhájit lidskou existenci, než tu národní.Gariunai Cizinec zajímající se o současné litevské umění nesmí v žádném případě vynechat Gariunai, místo ležící necelé čtyři kilometry od Vilniusu. Ve všech bedekrech je označováno jako největší tržiště v Evropě. Připojené upozornění, že jeho návštěvu lze doporučit pouze v doprovodu člověka znalého místních poměrů, funguje lépe než označení maximálním počtem hvězdiček. Na Východ se přece jezdí za dobrodružstvím. Zde je však nutné udělat malou odbočku, či spíše zajížďku. Pár kilometrů od Vilniusu, avšak jiným směrem než Gariunai se nachází geografický střed Evropy. Základem pro jeho vytyčení se stala měření francouzského geografického institutu. Potíží s určováním, kde přesně leží onen mýtický střed Evropy, si jsou sami Litevci dobře vědomi, přesto jsou tyto “exaktní” zeměměřičské hrátky nezanedbatelnou součástí národní identity a turistického průmyslu. Nejinak je tomu v okolních zemích. Vraťme se však zpátky na tržiště Gariunai. Architekturou se stánková megapolis příliš neliší od jiných podobných míst, které najdeme ve všech okolních zemích. Samotný Gariunai má patrně nejlepší roky již za sebou. Přece jen patří více k devadesátým létům než do perspektiv nového století. Recese, která postihla ruskou ekonomiku, se dotkla především výnosného obchodu s ojetými auty západních značek. V Litvě byla “automobilová desovětizace” až na výjimky dokončena a změněná ekonomická situace v Rusku utlumila také zdejší poptávku. Fenomén Gariunai se stal tématem pro mnohé místní umělce. Například Eglé Rakauskaité snímala po celý den jednu z uliček tržiště. Příchod trhovců ke stánkům, vykládání zboží, první nakupující, kulminace a pak balení zboží. Divák odchovaný televizními dokumenty postrádá při pohledu na výsledný časosběrný film “příběh”. Podvědomě touží vidět detaily tváří prodávajících i nakupujících, slyšet jejich názory a stesky na život a osud. Nic takového se mu ale nedostane. Zdánlivá emocionální distance nás nutí pozorovat tržiště jako sociální organismus. Poněkud jinak je tomu u M. Ratavičiuse, který vytvořil cyklus velkoformátových tisků, na kterých se střídají záběry stánků na tržišti Gariunai s fotografiemi obřích nadnárodních hypermarketů. Koncept zdánlivě průhledný, řeklo by se až globální klišé. V kontextu současné Litvy však selhává tradiční čtení tohoto typu prací. Otázka především zní, zda Litevci litují zanikání místních specifik a obávají se nástupu globálních struktur. Větrání Litevci neustále větrají. I v chladné dny otevírají okna pokaždé, když vstoupí do místnosti. Cizince až napadá, nemá-li tato činnost hlubší symbolický význam. Otevřenými okny uchází zatuchlý odér minulosti spojený s nevítanou návštěvou a vchází nový čerstvý vzduch. Nakolik bude tato snaha úspěšná, ukáže čas. Zatím jsou studené místnosti ideální místem pro rozvíjení úvah o nordické mentalitě.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
From exhibition of Mike Diana in London. 4 original cards 12x17 cm. Thick cardboard. Limited edition of 100.
Více informací...
4 EUR
4 USD
Pravdivý příběh. Život a dílo současného umělce. Strhující příběh jednoho z nejslavnějších současných umělců z pera jednoho z...
Více informací...
32,20 EUR
36 USD
Předplatné se slevou na poštovném.
Více informací...
44 EUR
49 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.