Časopis Umělec 2006/3 >> Ideálni město je mrtvé město Přehled všech čísel
Ideálni město je mrtvé město
Časopis Umělec
Ročník 2006, 3
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Ideálni město je mrtvé město

Časopis Umělec 2006/3

01.03.2006

Anna Mituś | reviews | en cs de

Poslední dobou se s velkými mezinárodními událostmi bienálového typu roztrhl pytel. Nelze si bez nich představit uměleckou scénu žádného z center, které na sebe aspoň trochu dbá. Žádné z nich si ale kurátorka a podporovatelka současného umění Anda Rottenberg pro podobnou akci v Polsku nevybrala. Cvičištěm pro takovou podívanou se stala Zamość, postavená v 16. století jako ideální renesanční město. Mezinárodní umělecká událost bude na podzim pokračovat jednou z výstav v rámci Art Forum Berlin.


Reflexní barvou vyvedený nápis „I was paid to go here” (Zaplatili mi, abych sem šel) se vlní na tašce Sebastiana Cichockého, uměleckého ředitele bytomské Kroniky, k němuž se snažím dostat. Kličkuji při tom mezi červeno-bílými zátarasy v úzkých uličkách Zamośće. Nekonečný proces oprav dlažby hlavního náměstí a přilehlých uliček spočívá v převracení dlažebních kostek z jedné strany na druhou. Němci by řekli „polnische Wirtschaft“, ale teď se vezeme na jedné lodi. Do zahájení velké mezinárodní výstavy Ideal City. Invisible Cities, jejímiž kurátory jsou Sabrina van der Ley (od roku 2000 ředitelka Art Forum Berlin) a Markus Richter, zbývají už jen dvě hodiny.
Kurátoři nemají čas odpovídat na moje otázky (tisková konference skončila před hodinou). Dobře zorganizované guided tour zkušeně převádí sezvané kritiky přes stavební barikády, u nichž mnozí z hostů, soudě podle zamyšlených výrazů jejich tváří, váhají, zda také patří do expozice.
Na náměstí mě zastavuje místní obyvatel. Opírá se o rozrachtané kolo a ptá se, co že má znamenat ta stavba zaclánějící výhled na radnici. „To je Pyramida. Po­stavil ji Colin Ardley“ odpovídám, ale můj společník se nenechá odbýt: „A proč?“ Naší debatě se zájmem naslouchají novi­náři z německé televize. Zřejmě jen málo obyvatel Zamośće běžně konfrontuje svoje myšlení s otázkou „ideálního města“. Zamość, která měla ve zlatých časech renesance ztělesňovat ideje humanismu a tolerance, je dnes zapadlou dírou uprostřed polí a lesů regionu Roztocze. Navzdory zápisu do seznamu UNESCO připomíná spíše Perlu Alfreda Kubina než Sabionettu. Ekipa asi 40 umělců z celého světa, jež se zpocená ve třicetistupňovém kontinentálním vedru vine mezi tou zašlou slávou, působí mezi domy s oprýskanou omítkou velice zvláštním dojmem. Asi jako přistání lodi STAR TREK ENTREPRISE s civilizační misí, jejíž posádka „odvážně vstupuje do míst, kam se ještě žádný člo­věk nedostal“.
Stejně odvážně se prezentují pěkné instalace Colina Ardleye a Teresy Murak, jež v měřítku nemajícím v Polsku obdoby komentují a dotvářejí renesanční geometrické řešení prostoru. Spojením centra urbanistického prostoru do symbolického systému vertikál a horizontál podtrhují utopii řádu lidského universa. Hned za rohem dopisuje ironický komentář k tomuto systému para­fráze Tatlinova Pomníku III. internacionály, kterou z borovicových desek vytvořil na Solném náměstí Kai Schiemenz. Skupinka místních výrostků ignoruje nebezpečné praskání mokrých desek stejně jako nápis „na vlastní riziko“ a během zdolává dynamické zákruty kominternovské Babylónské věže.
Za první řadou zástavby kolem náměstí můžete narazit na dva úplně odlišné pomníky dezorientace. Vnitřní dvůr jednoho z domů vyplňuje pozvolna ustupující labyrint Franky Hoernschneider, jehož stěny-dveře se poddávají svobodné volbě směru cesty. Název Konditional prozrazuje aktivní povahu prostoru a zároveň nabízí terapii pro depresi východního Minotaura. Naprosto věrohodnou formu použila Monika Sosnowska, která z kultovních bílých betonových profilů vytvořila provokativně příšernou kostkovou fontánu. Každý, kdo si někdy prošel sídlišti z časů Gierka, musí propadnout iluzi, že socha stála na tomhle plácku odjakživa a ani hnus budící černá voda bublající v čtvercovém bazénku nedokáže diváka tak snadno vytrhnout z apatie.

Neviditelná města. Co oko nevidí...
Vkus kurátorů dal vzniknout výjimečně pěknému minimalistickému projektu výstavy. Pravidelná půdorysná mřížka ideálního města koresponduje s chladnou geometrickou a intelektuálně disciplinovanou estetikou prací, které kurátoři vybrali. Formální podobnost zajímavým způsobem stírá rozdíly mezi motivacemi jednotlivých realizací a odvrací pozornost od interpretace. O to větším překvapením je Radeckého pochod, jenž se hlasitě line z útrob dost abstraktní, jako stěna vyhlížející konstrukce v barvě betonu. Zvuky nanovo prudce vytrysknou pokaždé, když nějaký zamilovaný pár vychází z parku a chce projít po chodníku kolem Lubelské brány. Za pomoci Andyho Rottenberga, komisaře výstavy, po chvíli identifikuji záhadnou konstrukci. Jde o kopii zdi kuchyně v Osvětimi, u níž vězeňský orchestr vítal hudbou transporty přijíždějící do tábora. Navrhl jej Mirosław Bałka. Překvapení rychle ustupuje typické polské ufňukanosti, okořeněné ještě protiněmeckou nekorektností: je to instalace, jaká na výstavě věnované utopii prostě nemohla chybět. Zvláště když jde o výstavu pod hlavičkou Art Forum Berlin.
Antiutopický postoj nebo postoj posouvající utopii do privátní roviny ostatně reprezentuje převážná většina prací. Těžko se zbavujete dojmu, že koncept „ideálního města“ a ohlašovaná „chvála rastru“ je pro organizátory jenom záminkou pro prezentaci souboru skvělých nebo aspoň poměrně slušných prací. Krize novověké idealistické filosofie se logicky pojí s osvícenskou kritikou (prostorové analýzy minimal artu, autoritativnost promítající se do společenského života, Osvětim jako ideální město). Revizi jsou tu podrobeny rovněž masové plody příštích společenských bitev až po žně revolty šedesátého osmého roku a let sedmdesátých (Dan Graham, Tacita Dean, Jonas Dahlberg, Melani Smith, Jakob Kolding, Daniela Brahm, Anton Vidokle). Současný politický rozměr (zeď) do výstavy nenápadně zanášejí autoři pocházející z Palestiny (Rula Halwani i Tarek Al-Ghoussein).
Pracovnami plánovačů a architektů provází diváky tajemná postava Mikołaje Chrupkowského, Ahasvera, věčného Žida, tuláka mezinárodní architektury, jehož Ideální neviditelné muzeum vystavěl Les Schliesser na místě jednoho před časem zbouraného zamośćského domu. Fiktivní architekt, jenž údajně pochází z rodného města Rosy Luxemburgové a vzhledem připomíná lidového komisaře, je jako hrdina internet-fiction. Jako průvodce turistů je přítomen na historických fotografiích slavných architektů, které odhalují smyšlenou senzaci – podíl Chrupkowského na vzniku jejich projektů. Paradox utopie je realizován v příznačném fantómu ideální neviditelnosti.
Před deseti lety, když Hans Belting popisoval nekompatibilnost západního a východoevropského diskursu umění, napsal: „Západní kultura, která si nárokuje ideu svobody a trh sama pro sebe, se nyní ukazuje jako univerzální dědic historie a snadno pohlcuje východní kulturu, která musela podstoupit tolik kompromisů. Ale může či mělo by být západní umění exportováno na Východ, stejně jako byla exportována západní měna za účelem skupování země a lidí na Východě?“ (East and West at the Watershed of Art History, in Art History after Modernism, 54–61, s. 56). Na další straně pak vysvětluje jádro svých obav týkajících se vnitřní umělecké rekolonizace Evropy: „Nyní, dokonce i na Východě, umění musí být profesionální v tom smyslu, že za něj bude zaplaceno, bude vystavováno a institucializováno.“ (s. 57). Dosáhlo snad již během oněch deseti let východní umění tržní vyspělosti? Získal diskurs východoevropského umění vůbec nějaký vliv na západoevropský moderno-centrismus? Zdá se, že pokroky v tomto integračním procesu dělá spíše elegantní kolonizace západními institucemi usilujícími o oživení svého vlastního upadajícího trhu. Výjimečně trefně tak zní v kontextu této sametové rekonkvisty verše Laurence Weinera, které ovíjejí podpěry zámeckého ochozu v Zamośći:

Nalezeni – po vymezeném čase
díky své povaze – po vymezeném čase
díky své blízkosti – po vymezeném čase
rozloženi a složeni – po vymezeném čase
náhodou – po vymezeném čase
spokojeni – po vymezeném čase
ať už kdekoliv – po vymezeném čase






Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Back to Roots Issue
Více informací...
6,50 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS