Časopis Umělec 2011/1 >> Riga: Life is Life Přehled všech čísel
Riga: Life is Life
Časopis Umělec
Ročník 2011, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Riga: Life is Life

Časopis Umělec 2011/1

01.01.2011

Alena Boika | in transition | en cs de

Během sovětské éry byla oblast Pobaltí vždy svébytným teritoriem, jedinečným kouskem Západu na Východě, s nevhodnou vůní a záblesky kapitalismu, v podmínkách sovětského zřízení samozřejmě značně utlumenými. Co jsme o nich tehdy věděli? Jako dřív ani dnes se tři pobaltské republiky příliš nerozlišují — Litva, Lotyšsko, Estonsko — nějak se ví, co mají za hlavní města, ale ostatní památky a kulturní velikáni se všem pletou. Čím je zajímavé Lotyšsko? Nerozdělitelnými souslovími: rižským pobřežím, se studeným sluncem bez poskvrny, s dunami, s dlouhými stíny, s tisíckrát opěvovanými borovicemi, rižským likérem (Rigas Balzams) a festivalem v Jurmale. Tři pobaltské státy vyhlásily jako první nezávislost po rozpadu Sovětského svazu a jako první, a zatím jediné z bývalých sovětských republik, vstoupily, nebo spíš byly pohlceny Evropskou unií.
Když jsem se dozvěděla, že Ivars Gravlejs a Petra Pětiletá odjíždí do Rigy, bylo mi trošku smutno — v Praze je lidí spousta a občas se nad ní objeví duha, ale duhových lidí, jako jsou oni dva, je tu málo. Ptala jsem se Petry, co bude dělat v té daleké zemi, kde lidi mluví pomalým zpěvným jazykem a na obzoru je místo kopců vidět jenom nebe. A Petra mi tehdy odpověděla: „Já se tam doopravdy hrozně těším, cítím tam takový neskutečný klid, že bych tam nejradši byla už teď a ponořila se do meditativního prožitku na novém místě.“
Meditativní prožitek začal tak zhurta a silně, že se brzy dostal až na hranici apatie a deprese. Všechno kolem tomu nahrávalo. Lidi tu toho moc nenamluví a ještě méně se usmívají. Vezmou si vhodné páčidlo a vyrazí z venkova do města „za prací“ — krádeže za bílého dne nejsou nic mimořádného, samozřejmě ne přímo v centru, ale kousek stranou. Chodit s foťákem se nevyplácí, není dobré telefonovat dražším mobilem, už vůbec není vhodné dělat nějaká zvláštní gestaa vrhat podivné pohledy — a samozřejmě nedávat nikomu adresu, kde bydlíte! Jenže to stejně není žádná záruka. To takhle vyrazili Petra s Ivarsem a jedním kamarádem z Česka, který za nimi přijel na návštěvu, do příjemného baru, kde se jim stala podivná věc. Po několika pivech Petra najednou zmizela a nezvedala telefon. Až za několik hodin ji úplně náhodou objevili, jak se vesele prochází po silnici, aniž by si uvědomovala, co se s ní dělo. Bylo zcela zjevné, že má v sobě nějakou látku, která výrazně napomohla tomu, že ji bylo možné bez problémů naložit do auta a zavést daleko od příjemného baru. Kreditku, telefon ani peníze už u sebe neměla. Vlastně byli ale všichni rádi, že to tak dobře dopadlo.
Když už byli Petra i Ivars z místního surrealismu trochu unavení, rozhodli se přijmout pozvání na konferenci a přesídlit na několik dní do Berlína. Měli ale oba divné tušení, a tak Ivars speciálně kvůli odjezdu koupil zámek a nový a nablýskaný ho připevnil na dveře. Ale copak proti surrealismu pomáhá zámek? Už den po odjezdu, přímo uprostřed konference, zazvonil Ivarsovi telefon. Dozvěděl se, že jejich byt hoří a že je nutné okamžitě vyrazit dveře. Co asi může udělat člověk, který sedí na konferenci v Berlíně, když mu v Rize hoří byt? Moc ne. Řekli si, že mají štěstí, že vzali notebook s sebou, a zavolali známým. Po návratu zjistili, že sousedi, kteří bydlí o patro níž, si k jejich prohořelé podlaze přistavili žebřík a bez skrupulí si k nim chodí tu pro to, tu pro ono. Tvrdili, že tím byt hlídají. Majitel domu Žeňa jim dokonce ze soucitu donesl pár čokoládových bonbonů. Když mu Ivars tiskl ruku, nemohl odtrhnout oči od jeho bot a v duchu si říkal: „Jako moje, dokonce i velikost je stejná…“ Dokud mu nedošlo, že jsou to jeho boty, a ruku pustil.
Nějak bylo, nějak bude. A navíc v Rize je víc opuštěných bytů než lidí, a tak jim majitel s radostí nabídl, ať se přestěhují. Jenže v novém bytě nebyl plyn, a tak museli chodit vařit do vedlejšího. A taky pracovat museli chodit jinam, protože internet byl zase v dalším, třetím bytě. Takže žili ve třech bytech. A vlastně jim to přišlo náramně vhod, když jednou nastala příležitost ke grandiózní (opulentní) oslavě. Ta začala focením před černým cadillacem, což je podle Petry nezbytná součást každé lotyšské svatby.
V mezidobích mezi pády do deprese a do prohořelé díry v kuchyni se Ivars věnoval umění, samozřejmě, čemu taky jinému, než největšímu opiu národů. Jako vždycky, i tentokrát začali společensky prospěšnou prací. Když si všimli prázdných bílých billboardů, na kterých „může být i vaše reklama“, museli se prostě pustit do díla. V rámci boje s všeobecným marasmem se Ivars s Petrou oblékli do žlutých montérek, jaké nosí opraváři silnic, a jeden z billboardů „vylepšili“ nápisem „Life Is Life“. Jak mi později vysvětlila Petra, byla to svým způsobem útěcha pro čtenáře, bodré heslo ze známé písničky, i deklarace obecné absurdity. Nikdo se nezajímal o to, co je kde napsáno, a tak billboard s energickou životní výzvou stojí do dneška.
Druhé „vylepšení“ proběhlo stejně hladce, ale bez povšimnutí vydrželo jen krátce a bylo rychle odstraněno. Obrovská písmena u vjezdu do města nějakou dobu místo nápisu Riga nestydatě tvořila slovo „Píča“.
Tím jejich zásahy do životního prostoru Rigy neskončily, ale začaly mít viditelně demonstrativní charakter. Z Prahy byla přivezena miniaturní výstava Co je české umění?, do níž od každého ze čtyřiceti účastníků vybrali to dílo, které se dalo nejsnadněji převézt v tašce nebo které bylo možno podle instrukcí na místě vytvořit. Návštěvníci sice všechno nepochopili, ale výstavu s radostí přivítali.
Celý pobyt skončil zjištěním, že Beautiful Time je lepší si vychutnávat jen čas od času a místní vynucené meditativnosti a depresivitě se vystavovat jen v krátkých intervalech. Potom nebude heslo „Life Is Life“ znít tak tragicky.



Z ruštiny přeložila Anna Černá.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
Albánie
Červená, žlutá a modrá uprostřed ničeho
Červená, žlutá a modrá uprostřed ničeho
Jiří Ptáček
I Na plakátě ve vestibulu velkého tiranského hotelu, kde jsme se nakonec neubytovali, nás jakási turistická kancelář lákala sloganem “Albánie: poslední tajemství”. Oslovilo nás to, přestože jsme vůbec nechtěli poznávat pamětihodnosti, co přestály řádění Envera Hodži, ale pouze zjistit, co to znamená Tiranské bienále 2. Před dvěma lety se uskutečnilo poprvé a jeho patron Gian Carlo Politi se…
Číst více...
sympózium
Hrobařské Laboratorium / Konceptuální sympozium ve Vyšných Ružbachoch
Hrobařské Laboratorium / Konceptuální sympozium ve Vyšných Ružbachoch
Jiří Surůvka
Výtvarné sympozium, které pořádal spolek C+Sart tentokrát ve spolupráci s obcí Vyšné Ružbachy a Muzeem V. Löfflera v Košicích, probíhá ve dvouletých intervalech již počtvrté. Předtím bylo v Prešově (92), Vysokých Tatrách (94) a Košicích (96). Cílem kurátorů Vlado Beskida (SK) a Harma Luxe (CH) bylo v širším rámci navázat komunikaci umělců ze středoevropského prostoru (byli pozváni dva Češi, jeden…
Číst více...
reportáž
Ve stínu hrdinů
Ve stínu hrdinů
Alena Boika
Když jsem před někým řekla, že mám letět do Biškeku na Druhou mezinárodní výstavu současného umění, první otázka zněla „A kde to je?“ Vysvětlila jsem, že Biškek je hlavní město Kyrgyzstánu, načež se obličej naproti mně protáhl a já jsem musela doplnit, že to je ve Střední Asii v horách u jezera Issyk-Kul. Druhá otázka pak byla „Tam se něco děje?“ Tak se ale mohli ptát pouze lidé neznalí, neboť…
Číst více...
svaly
Dobrodružství svaloviny
Dobrodružství svaloviny
Jan Suk
"Místo vykládání potřebujeme umění milovat. Susan Sontag Před dvěma lety jsem v lublaňské galerii uviděl fotografii, záznam z performance jednoho balkánského umělce (jehož jméno jsem už dávno zapomněl), na které umělec vzpírá a posiluje. Kontrast jeho svalnatého těla zasazeného do intelektuálního kontextu galerie mne nesmírně nadchl. V tu dobu jsem zrovna četl knihu Magic of the State od…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
2001, 17.8 x 22.9 cm, Painting on Canvas
Více informací...
555,60 EUR
622 USD
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR
84 USD
28 x 43 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
558 EUR
624 USD
Velká kniha sebraných prací. Komiksy, kresby a malby poprvé pohromadě. Dva díly (LIVE a DIE) v kartonové krabici s potiskem....
Více informací...
55 EUR
62 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS