Časopis Umělec 2002/4 >> Test reality - Test spojení (Reality Check, Galerie Rudolfinum, Praha) Přehled všech čísel
Test reality - Test spojení (Reality Check, Galerie Rudolfinum, Praha)
Časopis Umělec
Ročník 2002, 4
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Test reality - Test spojení (Reality Check, Galerie Rudolfinum, Praha)

Časopis Umělec 2002/4

01.04.2002

Zuzana Štefková | reviews | en cs

Reality Check: Roderick, Buchanan, k r buxey, Phil Colins,
Alan Curral, Graham Fagen, Ori Gerhst, Dryden Goodwin,
Luke Gottelier, Nigel Shafran, Lesley Shearer, David Shrigley, Keith Tyson, Michelle Williams, Saskia Olde Wolbers,
Shizuka Yokomizo, Bettina von Zwehl
Galerie Rudolfinum, Praha
6. 3. – 8. 6. 2003


Ve výstavní síni Rudolfinum provádějí kurátorky Kate Bush a Brett Rogers prostřednictvím děl převážně britských nebo v Británii žijících umělců a jejich fotografických projektů a video-instalací kontrolu reality. Aniž bych se hned na úvod chtěla zaplétat do filosofických a epistemologických tenat slova “realita” obsaženého v názvu výstavy, přesto se zdá důležité toto slovo ohledat a pokusit se o svého druhu kontrolu reality Kontroly reality. V katalogu k výstavě se dočteme, že: “Reality Check je výstava inspirovaná skutečnými věcmi ve skutečném životě – událostmi, lidmi, vztahy, místy, předměty. A přece se nachází v místě, které není plně prožíváno ani není čistým výtvorem imaginace.” Zatímco u malby nebo jiného tradičního uměleckého média je nám jeho fiktivnost a jistá míra abstrakce (každá malba je v posledku plátnem pokrytým barvami) zřejmá, na fotografii byly v tomto ohledu kladeny zcela jiné nároky. Ještě dnes považuje fotografii velká část jejích “konzumentů” za prostředek exaktního přepisu skutečnosti. Přičemž se vytrácí fakt, že i nejméně “umělecká” fotografie, pokud byla pořízena záměrně, selektuje určitý aspekt viděného a obdařuje fotografované okolí významem, který vychází z našeho prožitku světa. Fotografie stejně jako lidský pohled propůjčuje svou intencionalitou věcem smysl. Z věcí se stávají “věci pro nás” a kontrola reality splývá s její interpretací. Zájem umělců a kurátorek se vztahuje právě k této transformativní kvalitě fotografie; řečeno slovy kurátorky, současná generace umělců zkoumá “potenciál média, ne ve smyslu němé technologie a replikace, ale jako diskursivní uměleckou formu s bohatými poetickými možnostmi.”
Různé interpretační postupy a posuny, s nimiž se na výstavě setkáme, zahrnují konceptuální “portrét”, dokument, pseudově- deckou klasifikaci, motivy zdvojování a opakování, mimikry přibližující fotografii malbě, fikci sugerující paralelně existující světy, atd. Zvláštní kategorii představují videoinstalace, které se v jednotlivých případech buď přimykají k fotografii svou statičností a absencí děje, ale mnohdy spíše souvisí s filmem, a to jak dokumentárním, tak hraným, případně pornografickým.
Přes různost přístupů k “realitě” považuji za velmi silné téma výstavy různé formy motivu distance – přiblížení. Charakteristická je v tomto směru například videoinstalace s názvem Blíž (2002) Drydena Goodwina, ve které autor z odstupu sleduje lidi v osvětlených oknech kanceláří a fastfoodových restaurací a zároveň se jich “dotýká” infračerveným ukazovátkem. Rudá skvrna, cestující po rámech oken a chvějivě obkreslující obrysy neznámých za nimi, připomíná zaměřující infračervený paprsek ostřelovače. Tento “vizualizovaný pohled” však není jednoznačně zhmotněním symbolické agresivity ve smyslu aktivní pozorovatel – pasivní objekt pozorovaní. Pohled z temné ulice do svítícího okna může ztělesňovat i pocit osamění a izolace a to jak na straně “šmírujícího” umělce (potažmo diváka), tak i v případě byznysmena pracujícího pozdě do noci. Konečně v závěru sekvence sledujeme, jak se dosud nic netušící pozorovaný překvapeně ohlíží po zdroji červeného světla, které mu náhle přejelo po obličeji. Tehdy se film zastaví, a tak, přes náznak kontaktu a blízkost sugerovanou názvem, zůstávají obě strany ve své anonymitě.
Podobná konfigurace se objevuje i v sérii fotografií Shizuky Yokomizo, jejíž název Cizinec, cizinka (1998 – 2000) naráží na autorčinu zkušenost rodilé Japonky žijící v Londýně. V tomto projektu požádala prostřednictvím písemného vzkazu neznámé lidi, aby v určitou dobu po setmění pózovali doma před svým oknem tak, aby je umělkyně mohla vyfotografovat. Přestože modely přistoupily na autorčinu hru, jejich setkání je pouze iluzorní a podtrhuje naopak právě distanci. Výsledné fotografie, i když na rozdíl od předchozího příkladu vycházejí z vědomé spolupráce, opět líčí napětí mezi intimní a izolující rolí pohledu.
Pokus o kontakt, který však vyznívá do prázdna, zpracovává ve svém videu Alan Currall. Jeho Zpráva mému nejlepšímu příteli (2000) představuje směs vyznání a místy až naivní chvály, jejímž adresátem může být v podstatě každý potenciální divák. Currall v monologu pronášeném do kamery hromadí důvody pro své přátelství (od citlivosti a soucitu až po sbírku desek), nicméně výsledek je spíše komický a rozpačitě trapný a jeho osobní (?) vzkaz se konceptuálním vyprázdněním obrací ve svůj protiklad. Currallovo vyznání jako by evokovalo obavu z absence skutečného porozumění, chápaného jako tradiční atribut přátelství.
Z hlediska mnou zvoleného úhlu pohledu se nabízí rovněž zajímavé srovnání fotografického cyklu Bettiny von Zwehl Bez názvu II (1999) a série snímků Lesley Shearer nazvaným Padající (2001 – 02). V prvním případě dominuje neutrální vzhled až vědecky zkoumaných modelů, jejichž individualita je potlačena stejným černým oblečením a šedým pozadím. Šedý rám v popředí, tvář bez výrazu a bílé stejnoměrné světlo, které celou scénu zplošťuje, ještě umocňuje dojem nezaujaté fotografie. Bettina von Zwehl však sice předkládá zdánlivě danou podobu dotyčného, ale zároveň své modely vystavuje krátce před pořízením fotografie nejrůznějším experimentům (zadržování dechu, fyzicky náročná cvičení), čímž odkazuje ke skutečnosti, že fotografie vždy s sebou nese manipulaci s modelem a kontrolu fotografa. Postupy izolující “objektivní” podobu fotografovaných jedinců navíc připomínají pozitivistická bádání na lidském objektu typická především pro 19. století, v nichž hrála fotografie a víra v její nestranný pohled klíčovou roli.
Intimita naopak představuje ústřední motiv fotografií Lesley Shearer. Své modely před focením rovněž připravovala, ale na rozdíl od Bettiny von Zwehl to byly dlouhé hodiny strávené společným povídáním spojeným s konzumací alkoholu ve světle žhnoucích fotografických lamp. Výsledkem jsou obrazy lidí na pomezí spánku, ve chvílích extrémní zranitelnosti, kterou však umělkyně zaznamenává velmi citlivě za pomocí měkkého šerosvitu a teplé barevné škály připomínající práce barokních mistrů. Zase se objevuje téma napětí mezi intimitou blízkosti a dojmem míjení, zdůrazněným nepřítomným pohledem a silným pocitem odloučenosti vzdalujícího vědomí. Její fotografie ovšem nejsou pouze výrazem osobního zaujetí portrétovaným. Jistý sociologický podtext se objeví, uvědomíme-li si, že převažující výraz rezignace a svého druhu vnitřního “propadání” se do sebe charakterizuje celou mapovanou generaci.
Negrofílie – Románek (2001) k r buxey je milostný video-příběh autorky a jejího bývalého černého milence, tvořený místy až abstraktními záběry zachycujícími oba protagonisty ve chvílích erotické rozkoše. Komentář autorky však nezůstává jen u jejího vyznání “negrofilky” a velmi otevřeného tlumočení mileneckých dialogů. Řeší i otázky rasových stereotypů, povahy sexuální touhy, sociálních rolí a postavení umělkyně ve světě ovládaném konvencí. I když Románek končí příslibem možného nového začátku, jen těžko lze hovořit o happy endu. V konfrontaci s mileneckou intimitou vystupuje do popředí jinakost vyplývající z rasových, rodových a kulturních odlišností, která nakonec milence rozdělí. Buxey ovšem nezdůrazňuje fatalitu tohoto rozchodu a nesmiřitelnost rozdílů, jen vlastním tělem otevírá téma transkulturního dialogu.
Zatím byla řeč pouze o dílech, jejichž námětem jsou lidé, ale podobně se nástrojem “testování reality” stávají i fotografie věcí a míst. Zatímco Graham Fagen ve svém cyklu Zbraně (2000 – 01) katalogizuje a slovníkově odtažitým jazykem popisuje zbraně, jejichž použití spojuje kluky školou povinné a demonstranty v pouličních bojích s policií, počínaje foukačkou a benzínovou bombou konče, Ori Gersht v sérii fotografií škol Továrny na vědomosti (1999 – 2001) naráží na paralelu mezi uniformní funkčností poválečných škol a metaforickým výkladem školy jako montážní linky na vzdělaní. (Název je převzatý z dobového architektonického časopisu.) Oba pracují s demytizovaným obrazem dětství a zdánlivě objektivizujícím pohledem evokujícím svým konceptuálním zaměřením kategorizaci hornin nebo bičíkovců.
Znovu se mi v této souvislosti vybavuje samotný název výstavy; příznačně se nejedná ani o “konec reality” ani o její oslavu, ale právě o “testování” tedy činnost, která sice sugeruje kontakt, ale ten může být velmi odtažitý a nezúčastněný. Přesto však projekt jako celek není zprávou o absenci hlubšího setkání s věcmi a lidmi. Z mnohých uměleckých výpovědí sice vyplývá vědomí pomyslné bariéry mezi já a ty, fotografem a světem, ale existuje tu i touha po jejím překonání. Pocit distance a jinakosti je chápán ve vztahu ke svému protějšku (ať už je jím člověk nebo objekt), není finální odpovědí, ale výchozí reflexí, což je nakonec možná jeden z předpokladů smysluplné tvůrčí práce jako takové.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
"Absolutely essential, and most likely one of crowning jewels in the post-industrial underground."
Více informací...
12 EUR
2004, 21.5 x 28cm, Mixed Media
Více informací...
332,40 EUR
/komix na hraně existence/, , Kolážový comiks „na hraně existence“, tento „deník všední úzkosti“ je pravou arcikuriositou...
Více informací...
6,50 EUR
2004, 30.5 x 23 cm (7 pages), Pen & Ink Comic
Více informací...
1 788 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS