Časopis Umělec 2004/1 >> My Dear Friend Přehled všech čísel
My Dear Friend
Časopis Umělec
Ročník 2004, 1
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

My Dear Friend

Časopis Umělec 2004/1

01.01.2004

Radek Wohlmuth | úplné štěstí | en cs

Nondas Andriopulos je v našich zeměpisných podmínkách rozhodně poměrně znělé jméno, ale určitě nikomu nerezonuje takovým způsobem jako třeba Duchamp, Beuys nebo Spoerri. Ještě ke všemu zní tak zatraceně (to myslím doslova) řecky. Už to dokáže u Středoevropana vyvolat nedůvěru. Stačí letmo vzpomenout na frivolní olympské božstvo a není třeba dodávat ani slovo. Ostatně když pomineme antiku, která pro většinu lidí představuje stejně jen polorozmlácenou Akropoli a zamžený les sloupových řádů v antikvárním vydání, smrskne se celé další řecké umění často jen na chlápka s přezdívkou El Greco, což byl ke všemu, jestli mě paměť neklame, Kréťan. Pro klid duše a svědomí vzpomeňme ještě jméno Jannise Kounellise, ale tím to asi definitivně hasne.

Když jsme tehdy dorazili do řecké Makedonie, byla druhá půlka září, ozimilo se a lilo jako z konve. Věrni přesvědčení, že Řecko, to je především muzeum, dranžírovali jsme Soluň a po ní skalní město meteorských klášterů. Teprve pak jsme obráželi i okolí vesnice, kde jsme bydleli. Hned první výprava přinesla ovoce. V liduprázdné krajině plné kamenitých srázů porostlých křovisky, které jen tu a tam křižovaly krkolomné kozí stezky, jsme na jedné z nízkých borovic objevili vysoce umělecky nainstalovaného křiklavě rudého plyšového Mikuláše. Bylo nad slunce jasné, že tady to nebude jen tak. Zpátky jsme šli podél moře a narazili na malou zátoku s písčitou pláží, vykrojenou do skalnatého pobřeží. Na jednom jejím konci bylo z celtoviny a věcí vyplavených z moře poskládané doupě. Asi bezdomovec.
Za pár dní vysvitlo slunce a nebylo nic přirozenějšího než koupit láhev retsiny a vyrazit na tu Diem zapomenutou pláž. A opravdu, nevěděl o ní skoro nikdo a nikdy nás tam nebylo víc než pět. Lidé se střídali, ale základní konstanty zůstávaly. Tyrkysové moře, horizont, na němž se v mracích ztrácela svatá hora Athos, vzdálený rybářský přístav, osel na provaze, který celý den vyrovnaně spásal okolní stráně, sem tam nějaká ta slepice Zeus ví odkud a především místní usedlík. Pán pláže.
Nešlo si ho nevšimnout už proto, že chodil nahý, jen v čepici nebo s černým deštníkem roztaženým nad hlavou. Silně mi připomínal strýčka Alfonse z Pana Tau. S nikým se nebavil. Celé dny něco kutil mezi kameny a ve volných chvílích energicky zametal písek kolem svého obydlí. Občas soustředěně vycouval po kolena do vody a fotil to, co ukutil. Plavky oblékal, jen když si šel koupit něco k jídlu.
Začali jsme tam chodit pravidelně a on nás přijal s mlčenlivou blahosklonností člověka, který nevyprovodí ani nezvané, protože pohostinnost je v tomto kraji prostě svatá. Strategicky jsme zaujali místo na protilehlé straně zátoky. Když jsme po několika dnech odcházeli večer domů, poprvé zvedl ruku na pozdrav. Od té doby se z toho stal rituál.
Jednou, když odešel, nevydržel jsem a šel se podívat, co tam vlastně dělá. Přelezl jsem kameny a vytřeštil oči. V písku byla z toho, co přinesla voda – pokroucených kořenů, prkýnek a kousků provazu – postavená malá manéž s artisty, provazovými žebříky a létající hrazdou. U toho směrem k moři otočená cedulka s nápisem „Mad Circus“. Opodál hromádka dalšího materiálu – potenciálních postaviček, zvířátek a praktikáblů. Ten maník si tam musel instalovat a fotit celá představení. Na „náš“ konec pláže jsem se doslova dopotácel. Zkusili jsme s ním navázat kontakt, ale moc jsme neuspěli. Pochvala cirkusu ho potěšila, průnik na své území taktně nekomentoval. Požádal nás, abychom mu na oplátku postavili z písku hrad, a když moje přítelkyně aktivně zkonstruovala písečnou ovčí farmu, měl radost.
Poslední zoufalý pokus jsem podnikl pár dní před odjezdem. Na plochý kámen jsem ohořelým dřívkem nakreslil oko a odnesl jsem mu ho, aby měl ten jeho cirkus alespoň nějakého diváka. S vážnou tváří, skoro obřadně, kámen přijal, postavil ho na skalní stěnu tak, aby „dobře viděl“, poděkoval a taktně mě upozornil, že mu šlapu po čerstvě umeteném písku. Pak dodal, že má práci a na vybavování nemá čas, snad jindy. Šel jsem zpátky a připadal si jako absolutní idiot. Naháč v čepičce už po mně mezitím pilně zametal.

Poslední večer se počasí zase změnilo, zvedl se vítr a s ním i několikametrové vlny. Šli jsme se projít a došli až ke kapličce odkud bylo vidět i do zátoky. Stružka, která stékala z kopců do moře, se rozvodnila v prudkou říčku, polovina pláže byla pod vodou a vlny dosahovaly až k nudistově boudě. On sám seděl na vyvýšeném kameni a energicky na nás mával. Podivili jsme se vstřícnosti a slezli k němu. Až pak z Nondase vypadlo, že mával proto, abychom ho přišli zachránit. Kolem bivaku si postavil z prkýnek vlnolamy a rendlíkem vykutal odvodňovací příkop. Voda pomalu stoupala, vyšel měsíc a moře řvalo jako tur. Teď je čas povídat si, řekl.
Když zjistil, že jsme Češi, rozzářil se a prohlásil, že miluje naše filmy, protože jsou neskutečně vtipné. Na to se nedalo reagovat jinak než uštěpačnou otázkou, jaký že má tedy nejraději. Odpověď nám vyrazila dech. Limonádový Joe. Chechtal se, jen si na něj vzpomněl. Pak lovil z paměti další oblíbený film, nepamatoval si název, jen to, že dostal Oscara. Vzali jsme to vylučovacím způsobem. Nejblíž byl Kolja. Nereagoval, a nám spadl kámen ze srdce. Otazníky v očích mu zůstaly i při vyslovení jmen režisérů Menzela a Formana. Teprve Obchod na korze byl tím pravým a my nad tímhle sezónním barmanem ze Soluně nevycházeli z údivu. Pak na oplátku chvíli on sarkasticky zkoumal, co že nám mohlo přijít zajímavé na díře, jako je krétské Iraklio. Když jsme řekli, že hrob spisovatele Kazantzakise, valil oči zase on. Vzájemně jsme zpokorněli. Plamenné zlořečení jakýchsi Slovenek, které neznaly Kafku a omlouvaly to tím, že byl Čech, a tedy cizí státní příslušník, zakončil provoláním, že Kafka je stejně mezinárodní jako Aristoteles. Uprostřed noci na mořském pobřeží nemohla zaznít větší pravda.
Neustále se omlouval, že pořád mluví, ale asi měsíc si prý kvůli nepřetržité práci s nikým pořádně nepopovídal. Když jsme mu vyprávěli, že jsme se občas přišli na útes podívat, jestli třeba večer nesedí u ohně, odvětil, že oheň nikdy nezapaluje, a zhrozil se při představě, že by spálil klacík, který by se mu třeba mohl hodit. To už jsme pili víno. Pochvaloval si, že objevil fotoaparát, protože dřív si věci a projekty musel pamatovat nebo je zaznamenával ručně. Než jsem se začal nořit do výhod a teorie technického obrazu, bezelstně se zeptal mé přítelkyně, čím fotí. Na Hančinu odpověď, že Praktikou, uznale pokýval hlavou, odněkud vyeskamotoval ruský Zenit a teprve tehdy nám docvaklo, že ho opravdu objevil zapomenutý někde na pláži.
Měl víc svitků nafoceného filmu než fotek a ty, co měl, nechtěl moc ukazovat. Nakonec jich pár přinesl. Ta nejoblíbenější se jmenovala Balerína. Byl to v protisvětle vyfocený klacek ve vypjaté póze, který vzpaženýma „rukama“ svíral žhavou špendlíkovou hlavičku slunce, vycházejícího z moře. Bylo to stejně tak prosté a naivní jako silné a opravdové. Neodvažoval se nazvat umělcem a přitom úzkostlivě střežil všechny své nápady, o kterých se pomalu bál i mluvit, aby ho o ně někdo nepřipravil.
Proč zametal ten písek, se nám z něj tehdy dostat nepovedlo. Buď zaznamenával to, co se tam přes den nebo noc přihodilo, nebo měl prostě rád pořádek. Zeus ví. Ale třeba nám to ještě někdy napíše. Jak jsem řekl na začátku, jméno Nondas Andriopulos našim uším asi příliš znít nebude, ale je otázka, jak by Řekům zněl třeba František Skála.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
21 cm x 29,7 x 0,7 cm / 20 pages / couv. sérigraphiée 4 pass. couleur / offset / 500 ex
Více informací...
10 EUR
Basement, 1995, silkscreen print, 40,5 x 27,5 cm
Více informací...
65 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS