Časopis Umělec 2009/2 >> Let´s make money – film o krizi Přehled všech čísel
Let´s make   money –   film o krizi
Časopis Umělec
Ročník 2009, 2
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Let´s make money – film o krizi

Časopis Umělec 2009/2

01.02.2009

Clemens Foschi | essay | en cs de

Po dokumentu o globalizované potravinové produkci v s názvem We feed the world se v září objevilo další dílo Erwina Wagenhofera – s aktuálním tématem krize souznící pojednání, zaměřené na důsledky světových finančních transakcí.
Po třech letech průzkumů po celém světě ukazuje Wagenhofer bezhraničnost spádů globálního kapitalismu. Postupy z finančního světa, které Wagenhofer odhaluje, jsou skutečně alarmující. Na druhé straně pak ukazuje svět poražených – lze říci, že jde o většinu obyvatelstva světa. A samozřejmě také následky na životním prostředí.
Podobně jako v předešlém filmu, i zde je působivost založená na faktu, že my všichni jsme součástí problému. Wagenhofer pro film využívá stejné prostředky, jako finanční průmysl v reálném světě. Nacházíme se ve víru dění. Ať chceme či ne. Lhostejno zda jako majitelé spořících knížek, vlastníci soukromého penzijního zabezpečení nebo obchodníci s potřebami pro volný čas. Kapitál napájející globální systém peněz je zkrátka všude v pohybu.
Režisér dění neovlivňuje, plně se spoléhá na působení obrazu a výpovědi odborníků. Setkává se s lidmi nejrůznějších profesí – s bankéři, dělníky, sedláky, realitními makléři – kteří byli svolní k otevřeným výpovědím. Své názory divákovi sděluje čistě rostřednictvím rytmu střihu. Jedna tónina. A má to sílu. K tomu silné a působivé snímky – zkrátka klasický způsob jak dobře šokovat.
Příklady následků tohoto systému se počítají na tisíce. Nejen v zemích rozvoje, ale také v Evropě, kde již po řadu let upadají pracovní podmínky – a hodnota podílů vzrůstá. Překvapí nás také otevřený cynismus finančních velmistrů. „Nejlepší doba, kdy nakupovat podíly je tehdy, když v ulicích teče krev“, oznamuje ve filmu prezident Templeton Emerging Markets.
V Burkině Faso byl za pomoci půjček od světové banky zbudován monokulturní průmysl zaměřený na výrobu bavlny. Za levné mzdy je zásoben světový trh. Důsledkem je půdní eroze a nicotné hospodářské vyhlídky, protože podíl hodnoty přidané v produkci je mizivý. Anebo zlaté doly v Ghaně, taktéž zbudovány za podpory světové banky – v současnosti v zemi zůstávají pouhá tři procenta ze zisku a pracovní síly zde za minimální mzdy dávají všanc své zdraví.
Avšak ani Evropa nezůstává ušetřena: bez zvuku se účastníme letu helikoptérou nad liduprázdnou, pomalu se rozpadající kamennou pouští rekreačních objektů na pobřeží Španělska. Betonové cunami, pohlcující poslední přírodní prostory. Hodnotové investice… Míra zisku pro společnosti obchodující s nemovitostmi a banky činí gigantických dvacet procent. Tři miliony nevyužitých domů s osmi sty golfových hřišť – založených v poušti, se spotřebou vody odpovídající šestnáctimilionovému městu.
To vše buď udržováno a nebo později zlikvidováno – na náklady daňových poplatníků.
Film však přesně neobjasňuje mechanismy neregulovaného systému. Spíše se omezuje na obrazové zprostředkování jejich dopadů, a jak ukazuje jeho komerční úspěšnost, daná tematika nyní lidi opravdu velice zajímá. Je otázka, jak konkrétně na diváka dílo působí. Jak jednotlivec naloží s tím, co je mu předkládáno.
Od propuknutí krize víme, že mnohdy ani banky neznají podrobnosti svých portfolií. Jak mají soukromí investoři znát produkty na kapitálovém trhu, jejichž složitost neustále narůstá. Také oni baží po vysoké úrokové míře při co možná nejnižším riziku. Odkud taková úroková míra pochází – o tom se v prospektech fondů většinou nic neříká. Každý ale zná někoho, kdo zná někoho, kdo během dvou let dokázal na burze zdvojnásobit svůj kapitál. Kdo by si chtěl nechat ujít takový bezpracný příjem? Proto tedy vezmeme své peníze, jdeme do banky a od obvykle nic netušícího úředníka si necháme vnutit surovinové certifikáty, akcie biotechnologií a nebo měsíční vklady do soukromých penzijních fondů (státem podporovaných). Stačí málo a již jsme sami učastníky této hry.
Honba za maximální úrokovou mírou jakoby byla manifestací tohoto zla. Tento abstraktní mechanismus vytváří nátlak na snižování nákladů, a to vede ke snižování výdajů za platy, vykořisťování přírodních a lidských zdrojů. „Neviditelná ruka“ (Adam Smith) nezná ohledy – ani sociální a ekologické. Rasismus a předsudky jsou jí cizí, shromažďuje kapitál od vlastníků a určuje, kde bude použit a tedy i pracovní podmínky pro ty, kteří sami nic nevlastní.
Regulace tohoto trhu je úkolem pro stát a nebo ještě lépe – pro nadnárodní organizace. Selhání v dobách nárůstu kurzů na burze postihuje „pouze“ ty, kteří patří v globalizačním závodě k poraženým – tedy asi osmdesát procent světového obyvatelstva, které
právě Wagenhoferův film ukazuje jako příklad.
A teď jsme i my postižení. Rozrůstají se obavy před dlouhými obdobími hospodářského úpadku, nárůstem nezaměstnanosti a státními bankroty. Záchranné akce státy směřují do oblasti vysíleného bankovního systému. Toto je nevyhnutelné, protože je to jediný způsob jak zaručit fungování ekonomiky. Ti kteří krizi způsobují, jsou tedy zachraňováni penězi plátců daní. Tak by mohla být alespoň konečně využita možnost zatlačit na banky, aby se konečně ustanovila mezinárodně platná pravidla pro fungování finančního trhu. Přesto vlády postupují pouze cestou národních záchranných balíčků bez toho, aby se utvářely základní podmínky platné pro postižené instituce a tržní prostor do budoucna. Poslední zpráva z 30. ledna 2009: Platby za bonusy pro bankéře na Wall Street dosáhly za rok 2008 výše osmnácti miliard amerických dolarů. Let´s make money!
Film však přesně neobjasňuje mechanismy neregulovaného systému. Spíše se omezuje na obrazové zprostředkování jejich dopadů, a jak ukazuje jeho komerční úspěšnost, daná tematika nyní lidi opravdu velice zajímá. Je otázka, jak konkrétně na diváka dílo působí. Jak jednotlivec naloží s tím, co je mu předkládáno.
Od propuknutí krize víme, že mnohdy ani banky neznají podrobnosti svých portfolií. Jak mají soukromí investoři znát produkty na kapitálovém trhu, jejichž složitost neustále narůstá. Také oni baží po vysoké úrokové míře při co možná nejnižším riziku. Odkud taková úroková míra pochází – o tom se v prospektech fondů většinou nic neříká. Každý ale zná někoho, kdo zná někoho, kdo během dvou let dokázal na burze zdvojnásobit svůj kapitál. Kdo by si chtěl nechat ujít takový bezpracný příjem? Proto tedy vezmeme své peníze, jdeme do banky a od obvykle nic netušícího úředníka si necháme vnutit surovinové certifikáty, akcie biotechnologií a nebo měsíční vklady do soukromých penzijních fondů (státem podporovaných). Stačí málo a již jsme sami učastníky této hry.
Honba za maximální úrokovou mírou jakoby byla manifestací tohoto zla. Tento abstraktní mechanismus vytváří nátlak na snižování nákladů, a to vede ke snižování výdajů za platy, vykořisťování přírodních a lidských zdrojů. „Neviditelná ruka“ (Adam Smith) nezná ohledy – ani sociální a ekologické. Rasismus a předsudky jsou jí cizí, shromažďuje kapitál od vlastníků a určuje, kde bude použit a tedy i pracovní podmínky pro ty, kteří sami nic nevlastní.
Regulace tohoto trhu je úkolem pro stát a nebo ještě lépe – pro nadnárodní organizace. Selhání v dobách nárůstu kurzů na burze postihuje „pouze“ ty, kteří patří v globalizačním závodě k poraženým – tedy asi osmdesát procent světového obyvatelstva, které
právě Wagenhoferův film ukazuje jako příklad.
A teď jsme i my postižení. Rozrůstají se obavy před dlouhými obdobími hospodářského úpadku, nárůstem nezaměstnanosti a státními bankroty. Záchranné akce státy směřují do oblasti vysíleného bankovního systému. Toto je nevyhnutelné, protože je to jediný způsob jak zaručit fungování ekonomiky. Ti kteří krizi způsobují, jsou tedy zachraňováni penězi plátců daní. Tak by mohla být alespoň konečně využita možnost zatlačit na banky, aby se konečně ustanovila mezinárodně platná pravidla pro fungování finančního trhu. Přesto vlády postupují pouze cestou národních záchranných balíčků bez toho, aby se utvářely základní podmínky platné pro postižené instituce a tržní prostor do budoucna. Poslední zpráva z 30. ledna 2009: Platby za bonusy pro bankéře na Wall Street dosáhly za rok 2008 výše osmnácti miliard amerických dolarů. Let´s make money!




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
22 x 31 x 1 cm / 32 pages / sérigraphie 5 pass. couleur / 200 ex || Gravures de Rémi Pierlo, Adolpho Avril, Benoit Montjoie...
Více informací...
30 EUR
1995, 35.5 x 43 cm (8 Pages), Pen & Ink Comic
Více informací...
2 232 EUR
1995, 35.5 x 43 cm (3 Pages), Pen & Ink Drawing
Více informací...
894 EUR
Painting on Canvas
Více informací...
666 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS