Časopis Umělec 2004/4 >> Neustálé přemísťování Přehled všech čísel
Neustálé přemísťování
Časopis Umělec
Ročník 2004, 4
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Neustálé přemísťování

Časopis Umělec 2004/4

01.04.2004

Leng Lin | čina | en cs

V dynamice vývoje umění posledních deseti let hrají klíčovou roli bienále a trienále. Umělci z různých kulturních okruhů experimentují s formami, v nichž se odráží představa budoucnosti. V prostředí, kde se každý pro sebe snaží získat důležitou roli na mezinárodní umělecké scéně, mají umělci tolik příležitostí jako nikdy dříve. A přestože se objevují jako zástupci jednoho národa či konkrétní oblasti, obvykle se pokouší takové kolektivní identity zbavit.
V soudobém asijském umění se někteří autoři uchylují k národním či lokálním kulturním atributům. Nicméně při pátrání po vlastní identitě a po způsobech, jak vyjádřit zvláštnosti svých životů, se jeví jako velmi váhaví a víceznační. Právě tím se současné asijské umění odlišuje od jiných, je nepostižitelné a problematické.

Umělci na „místě“
Zásluhou neoddiskutovatelných historických událostí prochází dnešní asij-ské umění fází, kdy se zapojuje do globalizačních procesů. Dřívější sympatie k modernitě se zhroutily a běžným pří-znakem asijského umění devadesátých let se stalo, že se autoři, umělečtí kritici a obchodníci s uměním vzájemně distancovali a izolovaně pokoušeli o na- lezení nové řeči. Aby se nakonec setkali na začátku další společné éry.
Dnes se umělci z Asie zúčastňují velkého množství mezinárodních výstav. Od devadesátých let překračují velkou rychlostí hranice a zapojují se do procesu globalizace. Výsledkem je jemná, ale zásadní změna přirozeného vztahu umělců k jejich zemi. Umělci změnili svou historickou a společenskou zodpovědnost vůči regionu a viditelněji se identifikovali se světem. Objevování a potvrzování vlastní identity se tak odehrává v „planetárním“ prostoru devadesátých let. V dílech této doby můžeme zřetelně poznat mnoho odkazů na umělcovo „já“ (či na kulturu „vlastního já“). Nejenže instinktivně reagují na odcizení přinášené globalizací, ale představují také vědomou snahu zaujmout subjektivně--individuální postoj skrze proměnu vlastní identity.
A to není vše. Mění se samotný vý-znam regionální koncepce. Zatímco pojem region je uzavřený, přesně definovaný danými hranicemi národa a spojený s historickým původem a dějinami národa, nyní se přechází k otevřenějšímu, synchronickému a prostorovému konceptu místa.
Během takové transformace se umělci a kurátoři postupně vzdávají historické příslušnosti k regionu, chápané jako přítěž, a přijímají jinou zodpovědnost, spojenou s rozvojem kulturních aktivit překračujících hranice států, národů a kultur. Stále častěji se stávají organizátory a účastníky právě takových hraničních aktivit.
Umělci a kurátoři společně tkají síť, která umožňuje interakci mezi lidmi z různých kulturních prostředí. Tato kombinace kultur se stala typickou pro místo, jež tak může manifestovat globální identitu. A je-li tato identita potvrzena, ztělesňuje ono místo globalizaci, její energii a půvab. To silně přitahuje pozornost asijských umělců, kteří se dobrovolně stávají globálními umělci.
Nicméně to neznamená, že se tito umělci „osamostatnili“. Jejich budoucí aktivity budou nadále určovány tím, zda tvoří na základě svých původních kulturních zkušeností, či se spoléhají, že jejich identitu potvrdí jen jejich kulturní pozadí.
Během posledního desetiletí se pracovní podmínky umělců zásadně změnily. Čínští umělci mohou žít buď v Číně, nebo někde jinde. Mohou se starat o potřeby cizích i domácích diváků. Do jisté míry mají dnešní čínští umělci větší svobodu než dříve.
Nicméně ve skutečnosti převažuje profesní stránka nad úlohou tribuna společnosti. Pokud umělci mluví za společnost, je to jen součást jejich profesní prezentace, protože jejich povoláním je být umělcem – a je-li třeba, umělec pracuje. Kulturní zázemí umělce se stalo nástrojem profesní moci. Nezávislý umělec se podobá samozaměstnavateli. Má zdánlivou svobodu žít a pracovat, avšak neustále je svírán úzkostí, zda najde nové zákazníky.
Ti čínští umělci, kteří emigrovali, se stali součástí umělecké scény adoptivních zemí. Dobrovolně přispívají k vizuální konstrukci mezinárodních metropolí a jsou si plně vědomi strategického významů své účasti. Mezi ně se řadí například čínští emigranti Cchaj Kuej-čchien, Sü Ping, Ku Wen-ta a Chuang Jung-pching.
Jejich díla často - ne-li vždy - obsahují znaky čínské kultury, včetně napodoběnim čínského písma. Domácímu divákovi ovšem činí obtíže přijímat je. Sice se podobají jakýmsi signalizačním tabulím a čínský divák je chápe, ale těžko se s nimi ztotožňuje. Autoři ovšem užívají takové strategie záměrně, jelikož se blíží jejich každodenním zkušenostem.
Mezitím domácí, čínští umělci nevědomky tvarují globální kulturu. Ale způsoby, jakými to činí, jsou poznamenány váhavostí a vědomím jisté neúplnosti. Takový pocit neúplnosti je typický pro umělce, jako jsou Sung Tung a Feng Meng-po, v jejichž dílech vždy narazíme na konflikt mezi vědomím sama sebe a kulturními symboly a znaky. Umělci se s nimi neidentifikují úplně, nicméně se často vracejí k zobrazení sebe sama, které má personifikovat kulturu.
Naproti tomu u čínských umělců v emigraci kultura zastupuje já umělců.

Asie v přechodu
Od devadesátých let dvacátého století prošlo globální hospodářství dramatickými změnami. Všechna společenství – vedena silou kapitálu – musí držet krok s globálním pohybem peněz. Pohyb finančních prostředků dal vzniknout dvěma modům skutečnosti: modu „fúze – adopce“ a modu „ovládnutí – integrace“. Tyto změny přinesly nejen společenské diskuze o povaze vlastních hodnot, ale vyzdvihly také vnější, politické otázky po tom, komu máme sloužit.
Ve skutečnosti začal v Asii proces „fúze – adopce“ už před sto lety, když se v Číně a sousedních zemích ujal koncept národa. Ve své podstatě se však tyto země tolik nezměnily. Až během posledních deseti let ztratily tyto staromódní ideologie půdu pod nohama a nová společenská ideologie se teprve začínala úspěšně prosazovat.
Právě to se v Číně odehrálo. Během „reforem“ a snah po „otevření se“ získala společenská základna svobodu ve vyjadřování osobních materiálních tužeb. Moc mezinárodního kapitálu vytváří vlastní selektivní ideologii, která je kombinací hmotných požadavků jednotlivců a honby za vlastním ziskem.
Čínský koncept je bezprecedentní. Jen několik příkladů. Existuje Čína na export a Čína nevývozní. Jedna je balená, druhá balení odmítá. Máme Čínu individuálních umělců a Čínu malých uměleckých skupin. Není možné pokračovat v domácích tradicích a kultura je vsazena do nového systému globální kulturní reprodukce. „Současné čínské umění“ už ve skutečnosti vzniká pouze v tomto novém systému. Proto je velmi těžké definovat „současné čínské umění“ v rámci místní kultury. Lze jí vyhradit místo jen někde na ose mezi „západním současným uměním v Číně“ a „čínským současným uměním na Západě“.
Tato nejistota brání čínským umělcům cítit, že někam patří. Hledání kulturní identity a vyjadřování existenční nejistoty se tak pro mnoho čínských umělců stalo neuvědomělou volbou. Dokládají to díla mnoha čínských umělců, ale i těch, co emigrovali. Díky tomu vřadili své já do globální kultury. To je ojedinělý způsob, jak „současné čínské umění“ defi-nuje jedince.
Nekonečné rozpínání materiálních tužeb nicméně některé z nich vede k požitkářství. A v tomto smyslu se pro ně Asie stala jakousi zónou bez bariér a zaslíbenou zemí imaginace. Asijským umělcům jen potvrzuje jejich status quo.
Kritici z Asie i mimo ni se shodují na tom, že tento kontinent má velký tvořivý potenciál. Hodně se proto od něj hodně očekává. Budeme-li to ovšem zkoumat zblízka, tvořivá síla asijského umělce se nerealizuje v hledání ideálu či v nějakém cíli, ale v prostředcích, strategiích a metodách. Možná je to způsobeno neustálými existenční tlaky a každodenním zápasem s různými obtížemi. Každopádně, už když asijské umění procházelo fází „fúze – adopce“, strategie se stala řešením, jak na mezinárodní umělecké scéně přežít.

Co se v Asii a ohledně Asie vykonalo?
Na mnoha místech se začínají konat bienále nebo trienále. Zdá se, že jejich pořádání pomáhá zbavit se břemen a tíhy historických souvislostí. Například Šanghajské bienále hledá změnu kulturních modů „ovládnutí – integrace“ / „fúze – adopce“ v tom, že využívá jedinečného geografického a hospodářského statusu města.
Chou Chan-žu, kurátor Šanghajského bienále, řekl kritikovi Ču Čchimu, že jedinečnost tohoto bienále může být vykládána jako snaha o dekonstrukci existujícího řádu umění a uměleckých systémů. Šanghaj se tím stává součástí světa. Mezinárodní scéna, kterou zastupuje kurátor, se začala integrovat do tohoto rostoucího mezinárodního velkoměsta.
Dekonstrukci uměleckého systému můžeme rozumět jako potvrzení mezi-národního statusu Šanghaje. Ale právě zde vždy kvalitní umělecký systém chyběl, především v posledním desetiletí, kdy zavládl chaos. Dekonstrukce je tedy pouze vnitřním diskursem Šanghaje a dekonstruovaná Šanghaj zahraničního kurátora je ve výsledku zase jen diskursem. Umění v žádném ohledu neliberalizuje.
Toto mezinárodní bienále se totiž sice konalo v Šanghaji, ale nijak z něj nebyl slyšet hlas města. Průzkum moderního života v rámci Šanghajského bienále se tak ukázal jen jako útěšný pokus, selhávající na ukázkách místních zvyků, zkuše-ností a výdobytků minulých století.
V minulosti existovala v Číně zvláštní výstavní místa. Byla dějišti revoluce (i kulturní revoluce 70. let) a hrála důležitou roli při osvobození mysli obyvatel Číny. A mnoho moderních čínských umělců je úspěšně zkoumalo různorodými metodami. Pro Číňany jsou muzea a galerie něčím neobvyklým. Prezentace umění probíhá na otevřených, veřejných místech a snadno se přizpůsobuje mimořádným okolnostem.
Mezinárodní kurátoři tento model využili, jak jsme se mohli přesvědčit na výstavě City on the Move (Město v pohybu) a na nedávné výstavě Emergency Zone (Nouzová zóna). V Šanghaji se ale jejich asijský styl ztratil v autentické asijské lokalitě. Tato lokalita neumožňuje dekonstrukci a takovou práci není třeba vykonat, protože jí chybí cíl.
Využívání proměnlivého, pohyblivého prostoru umění je specifickým příspěvkem Číňanů pro mezinárodní umění. Bohužel je obvykle ignorována světem, který potřebuje reformu a obnovu. Je to výsměch mezinárodní umělecké dekonstrukci, z níž se stal mýtus, který sám potřebuje být dekonstruován. Koncept a význam lokality se v mezinárodních dekonstrukčních aktech ignoruje. Lokalita je utlačována abstraktní silou internacionality.
Jako příklad lze uvést výstavu s názvem Translated Acts: Performance and Body Art from East Asia (Přeměněné činy: Performance a body-art z východní Asie), která byla otevřena 9. března 2001 v Berlíně. Kurátorem byl Jujeon Kim, Jihokorejec žijící v New Yorku, a zúčastnili se jí umělci z Jižní Koreje, pevninské Číny, Tchaj-wanu a Japonska.
Při celkovém pohledu vyzněla vystavená díla silně rituálně. Jako by každý umělec byl jakýmsi tajuplným mnichem či knězem. Skrze silně mystifikující pojetí se umělci pokusili ukázat prvky, jež je měly odlišovat a reflektovat „asijskost“. Z tohoto pohledu byla výstava úspěšná – neasijští diváci pocítili, že existuje pluralistický model světa. Na Východoasijce ale díla působila prázdně, jako by se umělci vůbec nesnažili věnovat východoasijským divákům. Opravdové bohatství jejich života se utopilo v prezentaci rituálu.
Umělci se představili jako elita totálních performerů. Dílo Wanga Ťien-weje – sbor zpívající Internacionálu otevřel vernisáž, Wang Kung-sin vystavil standardní portrétní fotku, japonský umělec Čiharu Šjota měl ve svém videu scénu z perfor- mance se sprchou odpadků, jihokorejský Joung Kjun Lim předvedl náboženský rituál, Ku Wen-ta kaligraficky interpretoval čínskou svatbu a tchajwanský umělec Sie Te-ting vystavil dílo o náboženské víře jedince. Úspěchu výstavy napomohlo také místo konání, odrážející požadavky současné konzumní společnosti. Z tohoto hlediska to byla úspěšná výstava.
Dává to ale nějaký smysl asijským divákům? Jsou vymírajícím druhem? Je nějaké my vůbec ještě součástí definice současného asijského umění?
Za různých okolností můžeme zřetelně zahlédnout, jak mučivý je pro Asii duch současnosti. Mnohé z dnešních uměleckých výstav o Asii či asijských zemích neukazují tvář Asie, ale to, jak se mučí a sebetrýzní. Může to být smutné, ale může to i těšit, jelikož svým utrpením se současné asijské umění vyjadřuje ke kontextu globalizace a stává součástí globálního světa. Současné asijské umění získalo sebevědomí zároveň se západním uznáním jeho kvalit v globálních souvislostech. Zkuste si představit, co se stane s hodnotami, které se nemohou uplatnit v globalizač-ním procesu.
Stanoviska Asie jsou rozštěpená. Aby udržela vazby mezi oběma oddělenými částmi, potřebuje schéma, strategii a univerzálně-lokální vědomí. Ale než začala globalizace, hlavním rysem asijského charakteru byl vnitřní dialog a zápas mezi odmítáním a tolerancí. Nicméně v okamžiku, kdy tento charakter vstupuje do domény jiných světů, sám se rozpadá. Asijské umění ilustruje nedokončenost, neúplnost – je to pokračující proces přijímání a invaze, uvědomování si vlastního bytí a zároveň vystupování z něj, a neustávající obavy, pro koho je vlastně toto umění určeno.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
2000, 18 x 23.5 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
223,20 EUR
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
Publikace shrnuje 10 let práce pravděpodobně nejprovokativnější a nejmedializovanější české výtvarné skupiny. Pode Bal poprvé...
Více informací...
23,75 EUR
Obsah, , Úvodem, Mně se tady líbí, Nevětrej a mlč!, Libkovický tajenství, Stačila dobrá vůle, Konec nadějí, Doslov Erazima...
Více informací...
23 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS